VZDÁLENÉ ROZESTUPY VĚCNÝCH SOUNÁLEŽITOSTÍ

Blanka byla obézní. Kouřila cigaretu. Bylo jí sedmnáct a přemýšlela o životě. Sem tam sklouzla pohledem na magazín, jehož titulní stránku hyzdila totálně vychrtlá blondýna na pokraji fyzického kolapsu. Mohla za to cílevědomá podvýživa.

Blanka tyhlety přemrštěně hubené lidi nechápala. Sama měla kamarádku, která se spokojila jen s jedním jabkem týdně. Vypadala jako smrtka a nechodila vůbec srát. Lebku měla potaženou kůží tenkou a průsvitnou jako papír znečištěný mastnotou zvířecího masa.

Blanka jedla ráda a hodně. Však taky na 156 centimetrů své výšky vážila bezmála 100 kilo. Chlapcům ze třídy se hnusila. Ukazovali si na ni prstem a posmívali se jí.

Blanka je považovala za povrchní hlupáky a jejich slaboduché impertinence ignorovala. Její vlastní matka jí plnoštíhlost vyčítala. Zakazovala jí přijímat potravu v množství větším než neuváženém a zdraví škodlivém. Byla zaměstnaná jako televizní hlasatelka. Byla to krásná a úspěšná žena. Vypasené dítě jí nicméně dělalo vážné starosti. Jednalo se o reálný fakt, který byl však zcela nemoderní. Pokud totiž člověk nebyl mentální anorektik, čekal ho neradostný život strávený v běžné každodenní šedi bez možnosti kariérního postupu. Též bylo důležité mít lokty ostré jako břitva a drzou amorálností naprosto znetvořený charakter. Povinným bylo ubírat se nahoru přes mrtvoly. Kdo nesplnil tuhletu podmínku, nemohl se stát šéfem.

Skutečný šéf musí být naprostý a všehoschopný magor.

Blanka se věnovala obžerství systematicky a potají. Byla jedináček a poloviční sirota. Otce ji přejel parní válec. Stalo se to v museu předpotopní techniky, při názorné demonstraci onoho několikatunového exponátu. Její taťka údajně podlehl sugestivní iluzi, že je nezničitelný a tímto iracionálním činem se o tom rozhodl přesvědčit i ostatní návštěvníky. Tuto verzi presentovala média. Skutečnost byla taková, že ho do jeho dráhy postrčila zcela nečekaně manželka. O pár dní později povýšila.

Blanka jí to nezazlívala. Chápala, že systém společnosti je už tak nastaven. Připadalo jí, že se s tím nedá nic dělat.

Staly se z nás bestie, uvažovala, típla Rakovinu a zatoužila po lásce. Svým vzhledem se před zrcadlem ani v nejmenším nezabývala. Věděla, že je veliká a neforemná. Přesto zastávala přesvědčení, že na to milovat a být milována, má nezadatelné právo. Skutečnost její oprávněný postoj ignorovala, ale protože je autor tohoto příběhu bezbřehý idealista, tak jí tento vznešený cit, o němž se pouze mluví, dopřeje.

Na ulici potkala kluka. Měl dlouhé vlasy a docela slušnou podváhu. Oslovil ji jako první. Řekl jí konkrétně toto:

„Čau ty tlustá svině, nechtěla by sis se mnou zapíchat?“

Blanka se nezarděla, ani nerozhořčila. Místo toho se věcně otázala:

„A kde si to chceš rozdat?“

„U mě doma.“

*

Za 9 měsíců se jim narodilo dítě.

„Co teď budeme dělat?“ zeptala se Blanka Tomáše.

Tomáš v tom měl jasno. Dal jí kopačky a odjel do zahraničí rozhodnut začít tam nový život. Blanka se vrátila domů, ale matka už ji nechtěla. Nechala ji s děckem na holičkách. Vyhodila ji z bytu a doprovodila to těmito slovy:

„Už se nikdy nevracej, ty nulo. Ani nevíš, jak moc jsem se v tobě zklamala! Myslela jsem, že budeš egoistická mrcha stejně jako já. Ale ty jsi líná veš bez jakékoli podělané ambice!!“

Blanka upadla vlivem neradostných okolností do trudnomyslnosti. Odložila dítě vedle sebe na studenou zem a začala si dělat těžkou hlavu z budoucnosti. Ale protože to nikam nevedlo, ponechala svého potomka jeho osudu a sama se šla zabít.

Měla v plánu skočit z mostu. Cestou k němu si to však rozmyslela. Byla přece tak mladá a celý život měla před sebou.

*

Blanka díky chudobě shodila výrazně na své váze. Seděla v parku Mazlení na lavičce a čekala na zázrak. Rozhodla se být v tomto ohledu trpělivá a vyplatilo se jí to.

Náhodou ji svým zkušeným pohledem zaevidoval slavný umělecký fotograf Milda Hulvát. Umyl ji, zasouložil si s ní a vyhotovil sérii aktů, jimiž z ní učinil žádanou modelku.

Blanka byla spokojená. Vše zlé odvál čas. Jenom tu a tam ji poškádlily výčitky svědomí. Ty však vždy velice rychle potlačila do oblasti zvané nevědomí.

6. září 2011

Petr Měrka