Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMor
Autor
Gymnazistka
Vím, že co jsem napsala je absolutně strašné a nedá se to číst. Ale málokdo si dokáže představit, jak mi psaní tohoto braku ulevilo. Srdce je složitý orgán, často nemocný. Ale já našla lék. Psaní braků. A když už je sepsán, proč by neměl být vydán? Říkám si, a proto tu nyní je.
Nepovídej,
nelži mi,
nezapírej!
Jen řekni mi věc poslední,
když za jarních svítání,
když na jitřenku hleděla,
nezkrotnou sílu cítila,
když do studny se dívala,
všude tvé stíny cítila.
Proč???
Pak se však při slunce východu,
už neprobudila k životu..
Při krákání vrány,
její duše zvadla,
květina bez vody.
Nepovídej,
nelži mi,
nezapírej!
Jen řekni mi věc poslední,
když ospalé slunce vstává,
řekni mi prosím, pročpak se
jitřenka neukázala?
Město plné klení, (proč?)
zlá předtucha (černý mor),
mladou dívku zabila.
Řekni, neboj se, promluv!
K pláči uchýlily se,
města celá, vesnice,
proč ty si neprojevil,
kapku smutku jedinou,
v klidu dál si vraždil,
mohl si to zkusit,
alespoň projednou.
Proč zrovna ty, pověz.
Rychlá smrt, černý mor.
Proč si tak bezcitný?
Životy zhasínají,
jako ohýnky svíček
v opuštěných kostelech,
muži klející,
ženy plačící,
smrt je všude.