Volný pád

Kdo hledá, a věří, nakonec, občas i najde. A tak i já věřím, že v tomhle dílku se mnozí z vás najdou.

 

Volný pád

 

Zahlcen prohrami

bráníš se nadechnout

a v nejtemnějším koutě duše

už jenom mlčky

hledáš

smysl svého žití

 

a přesto tajně toužíš

pod víčky spatřit

bájný plamínek naděje

jímž

vyvoleným

chiméra zvaná štěstí

na hrbolatou cestu

na obzoru

svítí

 

dávno už nevíš

jak

stavět vzdušné zámky

když

v kolotoči žití

svět zmenšil se

jen

na tři krátká slova

má dáti – dal

a

termín další zakázky

 

jen občas ještě

matně

vzpomeneš si

jak tvářila se duha

z níž

štětcem touhy

uměl jsi kdysi

kreslit

snové obrázky

 

ztratil jsi víru

že kolem tebe pořád jsou

ti kdo je viděli

a ti kdo vědí . . .

 

tak

v nekonečném kruhu

kladeš si

stále stejné otázky

přesto že víš . . .

 

a proto nedoufáš

že na ně někdy

nenajdeš odpovědi

 

z hlavy jsi pracně vytěsnil

smysl slov

láska, radost, smích

 

teď už jen čekáš . . .

 

Nebo snad stále

slepě věříš

že skrze stehy

v nezhojených jizvách duše

ucítíš ještě jednou

a nejspíš naposledy

opojný

 

                                                                                                                tikot

                       hodin

                                                        slunečních

---