565 důvodů proč nechci být tím, čím jsem

Vlastně ani nevím, kdo jsem. Dnes jsem si kladl po dlouhé době opět otázku, co je to člověk. K odpovědi jsem se opět nedostal. Vařím si opět další čaj, opět přemýšlím o lepším zítřejším dni. Jaký vlastně bude? Slunečný? Plačtivý? BOhatý na nová setkání nebo další poznatky?

 Mnoho věcí je častokrát zvláštních. Čas od času potkávám náhodné známé, kteří mě zastavují. Každé setkání trochu rozzáří. Chtěl bych jim alespoň něčím přispět k lepšímu prožití dne, ale myslim si, že na to nemám, zvláště, když si uvědomím, že nad každým z nás tak trochu visí "damoklův meč". Proč vlastně nevím, čím jsem a k čemu směřuji?

Asi je to tou mou nestálostí od věku dospívání. Nevinnost mě jako každého mládence již dávno opustila a oč víc mě mají za zbožného, tak tím více se hroutím a čím víc se chytám za stéblo, tím více mě mají za příklad. Příklad čeho? Hlavy plné znalostí, přílišného fundamentalismu, pevnch názorů, krátkých vět? Vlastně ani nevědí, kdo jsem. A vím to vůbec já?

Nechtěl jsem být básníkem a když píšu, tak jím nejsem. Čím míň píšu, tím víc churavím. Jediné, co mě drží, tak je vlastní pokora a kázeň. O to víc se bráním a nevím.

Snad jen jsem hloupý mladík a nevím, čím jsem, kam jdu a jestli vůbec myslí, tudíž jsem...

A důvody? Tenhle byl jeden. Přibudou další.