Zatmění

Dívám se na Ven
obrazy, vzpomínky maluji ti zpět
a do podzimu tam za oknem
nořím štětec jako do palet.

Z rudé jak krve
rty slibů kreslím
je říjen teprve
už sláma jsem jeslí.

Zas s prvním dnem mlhy
mě přitlučeš na rám
za ruce i nohy
mé plátno na trám.

Tam krajina se stíny
do očí se dívá
jak nebe do hlíny
to v nás se stmívá.

Zatmění stříbrného Měsíce
si navléknem na hořící prsty
ve svitu těl v posteli ležíce
jsi svlečená do šatů pro nevěsty.