Umění snít

 “Nemám čas, nestihnu to..” Anna zoufale bubnuje prsty o stůl a marně se snaží přenést svou pozornost na jeden z úkolů, které před ní leží. Začne-li přemýšlet o jednom, už se jí hlavou honí, co všechno ještě musí udělat. Nakonec zhodnotí situaci jako bezvýchodnou a jde si pustit na hlavu studenou sprchu. Naučila se při tom nekřičet. Často je to jediný způsob, jak se “probrat”. Do brzkých ranních hodin zůstává vzhůru často, ale nemá problém se ráno probrat, protože se naučila jíst zdravou a vyváženou stravu, která jí opravdu pomáhá. Už dlouho se necítila unavená. “Všechno je tak, jak to má být, “opakuje si stále dokola a s myšlenkou: “Je to jen sen, je to jen sen, je to jen sen,..”vstupuje do druhého světa, který žije každou noc jako náhradu za vše, co v tom reálném nezvládá. Kdysi jí jeden léčitel pomohl naučit se tuhle metodu. Stala se pro ni jediným východiskem z jinak naprosto bezvýchodných situací. Vlastně celý její osobní život je jedna velká bezvýchodná situace a proto teď vědomě ovlivňuje svoje sny. Jedná se o jakési umění vstoupit do svého snu v polobdělém stavu a tréninkem se dá docílit toho, že za pár měsíců se opravdu člověk stane mistrem a tvořitelem svého druhého snového života. Může to být druh zábavy, ale je jednoduché propadnout tomuto koníčku natolik, že se stane závislostí. A právě tohle je Annin případ. Netrápí ji to. Naopak. V tomhle světě si může dovolit všechno. Může se ptát, aniž by čekala odpověď. Může volně myslet a chovat se podle toho. Cokoliv se stane přetvoří k obrazu svému. Nemá strach z věcí, které si v reálu nedokáže ani představit, natož se o ně pokusit. Je to jako prožívat utopistický román.

První rok studia na vysoké škole není úplně jednoduchý, ale zdaleka ne tak složitý, jak očekávala. Svůj volný čas však proměnila na čas využitý do poslední minuty a proto vedle studia buněk věnuje hodně pozornosti novému jazyku, kterým je pro ni ruština. Rande má hned několikrát týdně, ale pouze se zkumavkami a filtračním aparátem. Rozhodně nikde netvrdí, že žije idylický život, protože ani nikdy nesplňovala všeobecná měřítka společnosti. Pro ni samotnou ale naprosto ideální je, a tak ji na první pohled zařadíte mezi úspěšné vyrovnané mladé ženy.

Když vstoupila toho rána do laboratoře, cítila okamžitě změnu v ovzduší. Všichni studenti byli roztěkaní a nesví. Obzvlášť pak dívky. Takové napětí panovalo dříve na střední škole vždycky před písemkou z matiky. Byl tak zaveden jeden novodobý pojem – matematická nervozita. Svůj zvláštní pocit připisovala špatnému ránu, které měla, ale pak spatřila důvod té změny. Stál v rohu místnosti se svými 175 centimetry a výrazem Boha všemohoucího. “Typické, schválně kolik holek přijde během tohoto týdne s novým účesem, svetrem nebo nehty..” pomyslela si a musela se usmát svému přehnanému nadhledu nad vším.

Norbert si hrál na pana Nedostupného tak dlouho, až proti němu bylo pojato podezření, že patří ke 4%ní menšině národa. Bylo komické pozorovat tu situaci. Pro Annu nedošlo od příchodu nového studenta k žádné změně. Do té doby, než se objevil v jejím snu. Netušila, jak se to stalo. Bylo to poprvé po takové době, kdy svůj sen nedokázala ovlivnit. A ji, neovlivnitelnou, začala ovládat síla, které propadala den ode dne víc, aniž by se dokázala bránit.

Norbert chápal svůj nový život jako nutnost. Na tuhle školu musel, protože celá jeho budoucnost byla tak nějak předurčená. Někdy se všechno zdálo být tak dokonalé, ale beztvaré. Všechna období, kterými si prošel, všechny dívky, které poznal byly tak nápadně stejné. Až když poznal Annu, uvědomil si, že se vlastně sám poddal tomuhle způsobu života. Byla tak samostatná a on si vedle ní připadal trochu jako dítě.

Líbila se mu a proto se pokusil navázat s ní kontakt. Tvrdě narazil. S takovou nepřístupností se doposud nesetkal. “Možná to ani nemyslela zle, třeba opravdu nemá čas a to správné nadšení..”přesvědčoval sám sebe, I když svým myšlenkám nevěřil. Protože ho před pár lety jedna z jeho přítelkyň naučila metodu, jak vstupovat do svých vlastních snů a ovlivňovat je, zkusil přesvědčit dívku, která ho tak okouzlila jenom svým fluidem, alespoň takhle. Žil navenek svůj relativně nudný život a každou noc se stával zajímavějším člověkem.

Došlo to tak daleko, že se Anna musela svěřit jedné ze svých kamarádek. Úmyslně je nazývala kamarádky, protože za opravdovou přítelkyni považovala jenom svou matku a nevlastní sestru. A svěřovala se komukoliv opravdu nerada. Tenhle věčný noční boj se jí stal ale takovou přítěží, že ho už nemohla po večerech analyzovat sama s hrnkem teplého mléka na uklidnění. “Chceš ho, to je jasný.” Odpověď, kterou opravdu nechtěla slyšet. “Nepřipadá ti, že jsi trochu přízemní?” ptala se se zoufalstvím v hlase své kamarádky Anna. “Myslíš, že bych se o tom chtěla bavit, kdyby to bylo takhle jednoduchý?” “Všechno, co se zdá složitý, je nakonec úplně prostý.” Klára si tím byla jistá, protože sama sebe považovala za zkušenou v oblasti vztahů.

Anna byla zpočátku přesvědčená, že porada s kamarádkou k ničemu nevedla. Později si ale uvědomila, že na jejích slovech přece jen může něco být.. oslabená stavem, ve kterém se nechtěně ocitla začínala věřit věcem, které by před pár týdny rezolutně zavrhla..

“Je to jen sen, je to jen sen, je to jen sen,..”Norbert upadal opět do “bdělého snění” a tentokrát zavedl sám sebe do vzdálené budoucnosti. V malém domku na kraji velkého moravského města četl pasáž své oblíbené knížky krásné ženě sedící vedle něho. “Zacheus byl tím přiveden do rozpaků a varoval: “Nepřeháněj, Šimone. Zdravá umírněnost je nutná jak v rozdávání, tak v přijímání...” vysvětloval své manželce souvislosti, ale najednou je přerušil dětský pláč z horního patra. “Jdu tam,”prohodila s úsměvem Anna. Když utěšila malého plačícího chlapečka, kterému se zřejmě zdál jen nějaký sen, vrátila se dolů ke svému manželovi a objala ho. “Co se děje?” ptal se s údivem v hlase. “Jsem šťastná, víš to?” “Já taky..” ....

Prvních pár týdnu nepozoroval žádné změny, ale jednou si všiml, že

Anna se po něm podezřele často dívá. Když začínal tušit, že se jeho dílo dotváří, vyzařoval navenek úplně něco jiného než doposud. Chtěl být pro ni nedostupný.

Anna pochopila, že jediným možným řešením je promluvit si s ním. Proti své vlastní vůli ho oslovila a týž večer spolu seděli v zapadlé kavárně a klábosili o nesmyslech. Bylo tak složité zavést řeč tam, kam chtěla. Věděla ale, že musí sebrat všechnu odvahu a udělat to. Jinak se zblázní. Když ze sebe složitě vykoktala, co že mu vlastně chtěla, nemohla si nevšimnout nepatrného úsměvu, který se mi muhl ve tváři. Zarazilo jí to. Čekala spíše pohrdavý úšklebek, údiv, ale tohle byl výraz nevinný. Společně se rozhovořili o Anniných snech a nakonec se všemu jen smáli.

“Funguje to..” Norbert se díval na situaci, jako na svou výhru. Nevěděl ale, co dál. Když zjistil, že dokázal přesně to, co chtěl, začal toužit po něčem víc. Jenže na to neměl sílu.

Anna si mezitím začala své snění znovu užívat. V noci žila krásný život s mužem, který se jí líbil čím dál víc, ve dne se na něj občas usmála a dál pokračovala ve svém pracovně-studijním tempu. Rok na to odletěla studijně na rok do Ruska. Pár dní před tím, než se vrátila, odjel Norbert do Německa a už se nevrátil.

Hned druhý den potom, co se jí Norbert ocitl ve snech ho pozvala do zapadlé kavárny a snažila se mu povědět o tom, co se jí stalo.

Norbert netušil, proč se dívce, se kterou se vůbec nezná, zdá o nich dvou. Nejistota, kterou však snad poprvé v životě cítil ho přiměla udělat věci, které by se jinak asi vůbec nestaly. Po pár sklenkách vína skončili v Norbertově ještě nezařízeném bytě. S rostoucí touhou oba cítili, že se propadají neznámo kam. Pro Norberta byl sex s téměř neznámou dívkou nečím novým, zvláštním a neobvykle uvolněným. Cítil, že to tak má být. Anna naproti tomu neshledávala sitaci nijak zajímavou, tušila, že tohle je zase jeden z jejích úletů kamsi.

Druhý den Anna ničeho nelitovala, což ji překvapilo. Ten člověk se jí začínal líbit. Rozhodně ale neplánovala nic rozvíjet. V žádném případě. Tohle se jí nehodilo.

O měsíc později zjistila, že je těhotná. Nebyla schopná přemýšlet o tom, co dělat, ale věděla, že mu to musí říct. Zodpovědnost jí bránila ve věci, kterou by jinak okamžitě udělala-vyřešila všechno sama a po svém.

Norberta ta radostná novina kupodivu potěšila, dokázal si představit, že se dá všechno zvládnout, do Anny se zamiloval a navíc si připadal tak úžasně v situaci, kterou mu nikdo nenalinkoval.

O několik let později žili v malém domku na kraji velkého města a on četl pasáž své oblíbené knížky krásné ženě sedící vedle něho. “Zacheus byl tím přiveden do rozpaků a varoval: “Nepřeháněj, Šimone. Zdravá umírněnost je nutná jak v rozdávání, tak v přijímání...” vysvětloval své manželce souvislosti, ale najednou je přerušil dětský pláč z horního patra. “Jdu tam,”prohodila s úsměvem Anna. Když utěšila malého plačícího chlapečka, kterému se zřejmě zdál jen nějaký sen, vrátila se dolů ke svému manželovi a objala ho. “Co se děje?” ptal se s údivem v hlase. “Jsem šťastná, víš to?” “Já taky..” ....