Bezdomovec

Němé ulice všechnu tu potupnou bolest svírají

Ruch velkoměsta, jež smutné oči sledují

Trpké osamocení a stíny hořkých zítřků

Dny se vlečou a vlečou

Všechny ideály po špinavé tváři tečou

Po potrhaném kabátě, tečou pryč.

 Budoucnost se spálila na prach

 Vyschlé nitro rozpadlo se v nejistotu a strach

 Srdce v led změnil noční chlad.

 Ale není teplého krbu

Jež by mu srdce navrátilo

Je pouze něžných vzpomínek

Co mu duši večer zahřálo

Co dávají mu jísti i píti

Vzpomíná, když byli ještě děti

Zašlé city a prázdno

Špína, hlad i žízeň

To je to, co mu zbylo.