KANALIZACE PROSTÉHO ČLOVĚKA

Byl mladý a krásný. Plný ideálů. Usmíval se. Děvčata se po něm otáčela. Připadal jim atraktivní. Vyzařoval charisma. Sportoval a pravidelně vítězil. Když mu bylo 16, začal se aktivně zajímat o filosofii. O 2 roky později si přibral mystiku a orientální náboženství. V devatenácti letech prozřel a upadl do deprese… Setrval v ní 10 let.

Svět mu v té době připadal bezútěšný. Nikde kolem sebe nespatřoval jediný klad. Nechal si narůst dlouhé vlasy a plnovous. Chodil bos a spal v lese. Během letních měsíců se přikrýval odpadky, na podzim pak listím. V zimě zpočátku mrzl. K tomuto nepříjemnému stavu se stavil apaticky. Rezignoval na dobré pocity. Obrnil se asketickou skromností. Postupem času se naučil regulovat teplotu svého těla. Bezezbytku se vymanil z područí systému.

Stal se soběstačným. Jeho bližní, kteří chodili do práce, ho za to nenáviděli. Nezaměstnaní mu pro změnu záviděli. Byl jim trnem v oku. Iritoval je k nepříčetnosti. Rozhodli se ho zabít. Utekl lynčování. Chybělo ale málo a dostali ho.

Ocitl se v zahraničí. Tam mělo na něj pozitivní vliv středomořské klima a spousta Slunce.

Odložil svůj bezbřehý pesimismus, vykoupal se, ostříhal, oholil a zcela pragmaticky se začal prostituovat. Přišel si tak na docela slušné peníze a AIDS. Napsal o tom knihu, která se stala bestsellerem. Léčil se a chřadl.

Proměnil se v nemocnou zazobanou celebritu hledící z okna hotelového pokoje do bezbřehého prázdna. V ulicích panoval hyperaktivní nesmysl. Obyvatelé velkoměsta se lehkovážně poddávali stresu. Realita byla zastoupena ve své notorické nepřítomnosti velkolepou fikcí ověšenou blyštivými cetkami.

Už dlouho věděl, že to celé je podvod. Hmatatelný, krutý, způsobující značnou bolest. Člověk se pro nezáviděníhodný úděl trpět neobyčejně hodí. Po celou svoji krátkou existenci je naivní jako malé dítě. Též důvěřivý, sobecký, ješitný a bezmezně zákeřný.

Důvod? Peníze.

Mamon provází člověka na jeho pouti očistcem, jenž je omylem považován za bytí. Lidské nitro je napěchováno frustrací a okořeněno nepřebernou spoustou různorodých komplexů. Máme strach, neuvědomujeme si situaci a chováme se iracionálně.

Parta nenažraných politiků se usmyslí, že bude válka. Ve jménu katolického bůžka se ocitá evropský kontinent v tratolišti krve. Umírají bezcenní. Ženy jsou znásilňovány a z dětí vyrůstají vrazi. Násilí se stává běžnou součástí všední každodennosti. Arogance a agresivita slouží k dosažení úspěchu.

A ten je definován jak? Majetkem.

Lidé něčím takovým neoplývající, budou zakázáni. Zatne se jim tipec. Ušetří se tím ohromné finanční prostředky, které si mezi sebe rozdělí hrstka vyvolených.

Co s nimi udělá? Bude se mít díky nim moc dobře.

Pohled do nicoty ho omrzel. Posadil se do pohodlného křesla, stáhl se do sebe a pokusil se přivolat naději.

Naděje se však nedostavila.

Lehl si na postel, vyspal se, vstal, posnídal, hleděl z okna, doufal a v podobném počínání pokračoval do toho okamžiku, kdy byl už tak slabý, že ho neunesly nohy.

Čekal, že co nevidět umře. Nebylo mu ještě ani čtyřicet. Skonal kombinací nevyléčitelné nemoci, hladu a žízně. Nikdo ho neoplakával, jeho příbuzní se zajímali pouze o dědictví. Protože nenechal po sobě žádnou závěť, došlo mezi nimi k bitce na nože. Nejsilnější a nejsurovější z nich zvítězil. Aby s takto nabytým bohatstvím mohl začít vskutku docela nový život, odpravil i svoji manželku a 2 děti. Obešel se bez jakýchkoli výčitek svědomí. Neměl na ně žádné pomyšlení. Prakticky okamžitě se rozběhl utrácet. Propadl gamblerství a tvrdým drogám. Též se nějakým záhadným způsobem proslavil coby rocková hvězda.

Podařilo se mu nevídané. Nejen že se dočkal ve zdraví abnormálně vysokého věku – stovku přesáhl o celých 65 roků! Ale navzdory karmickému zákonu se mu podařilo vybřednout ze samsára.

Ocitl se v blíže nespecifickém neurčitu, kde ztrácely všechny pojmy jakýkoli význam. Byl pouhým vědomím. Byl zárodkem nového universa. Byl výsměchem spravedlnosti a naprostým protikladem dobra. Byl stvořitelem. Pouťouchlým, nevypočitatelným a zlým…

*

A my všichni, co právě teď jsme, jsme součástí toho jeho vyšinutého jsoucna.

10. října 2011

Petr Měrka