Jsem

Můj přítel mě bije. Můj přítel mě týrá. Můj přítel je magor. Říká mi "děvko", "čubko" a "kurvičko". Bije mě pěstmi do stehen a paží. Někdy do obličeje. Bere mi mé tváře a štípe do nich, aby se tam objevily malé nafialovělé modřiny, které postupně změní všechny barvy. Kroutí mi ruce. A krk. Vezme mě za krk a škrtí. Dokud nezměním barvu a dokud ho nepoprosím aby mě pustil. Natačí si náš sex na mobil. Natačí si když mu kouřím ptáka. Strčí mi ho hluboko do krku, až se mi chce někdy zvracet. Ale dělám to. Pak mi do mé malé pusy nacpe své dvě, velké koule. A já saju a saju. Nemůžu dýchat. Pak si na mě sedne a já mu musím lízat zadek. A pořád si to celé natáčí. Prasák. Postříká mi obličej a pusu, plivne na mě a rozmaže mi to po mém, pracně naličeném obličejíčku. A pak šukáme. Drsně. Bije mě přes kozy a přes obličej. Vidím malé hvězdičky a slyším zvonečky. Pak vezme polštář a začne mě dusit. Ztrácím vědomí ale pořád se držím a vzdychám. A držím. Pak přejde k psychickému teroru. Říká jak myslí na svou bývalou. A jak by bezmě bylo vše jednodušší. A já držím slzy a ležím otečená ke zdi. Představuju si při tom cokoliv, jen aby jeho věty zůstaly v bezpečné vzdalenosti od mého mozku a připustily si je. Myslím na to, jak nám spolu bylo kdysi krásně. Jak jsme chtěli mít rodinu a děti. A malé koťátko. Na všechny krásné věci, co mi říkal. Mám pevně sevřené víčka a usilovně se ho snažím neposlouchat. Tak rád mi ubližuje a vyžívá se v mé bolesti. Ležíme a já pomalu umírám. Umírají mé city k němu. Přitáhne si mě k sobě. Nenavidím jeho dotek. A objetí. Mé tělo se chvěje a přeje si, aby zůstalo nedotknute. Hladí mě po mých dlouhých černých vlasech, slepených potem a sperma po našem šukaní a říká že to zvládneme. A já se tomu snažím věřit, i když vím že se to ani zdaleka nezmění. A já bych ho měla přestat milovat. Měla bych, že ? Ale nejde to. Miluji ho k zblaznění přes to vše jak moc mi ubližuje. A každé ráno se probuzím s otázkou, jestli to někdy skončí.