Zatracená moderní doba

Městem projížděl montážní vůz Dopravního podniku a oživoval fungl nové výdejní automaty na jízdenky u vybraných zastávek MHD.

Pokrok nejde zastavit, doba je moderní a tak i naše město udělalo krůček k pokroku. Už nebude nikdo závidět pražákům takovou věc, automat na jízdenky, který bude sloužit cestující veřejnosti ve dne v noci.

Byl podvečer a dopíjel jsem s kamarády lahodné přerovské pivo, na které pravidelně chodíme do zámecké zahrádky vedle Zámecké restaurace.

Piv bylo vypito o něco více a nálada byla skvělá, chtělo by se jít ještě někam pobavit, ale byl před námi poslední pracovní den.

Tak jsme dopili a zaplatili útratu.

Rozloučili jsme se a každý se vydal směrem k domovu.

Já s kamarádem na trolejbusovou zastávku.

Přicházíme na ni a co nevidíme. Nový výdejní automat na jízdenky!

To je výborné! Už jsme moderní město, už si tady můžeme z automatu koupit cigarety, bonbóny, prcgumy a ode dneška i jízdenku do trolejbusu.

U této novinky stála nějaká babka a kdo ví, jestli dobře viděla na návod k obsluze, jedno bylo na první pohled jisté, nevěděla si rady, co má udělat, aby jí automat vyplivl jízdenku. Hleděla a hleděla, celá nejistá...

Pomyslel jsem si, co by to byl za den, neudělat si nějakou legrandu! A tohle byla skvělá příležitost.

Na zastávce jsme byli jen my. Kámoš Jaryn, já a babka. Opodál nikdo. Naklonil jsem se k Jarynovi a rychle mu řekl, co má udělat.

Přistoupil jsem k automatu a zvědavě si jej prohlížel tak, aby mě babka zaregistrovala.

"To je zas jakási novota, kdo se v tom má vyznat..!" říkám nahlas a babka souhlasně pokyvuje hlavou.

"Nóóó..."

"Dovolíte!" ozval se nám za zády Jaryn.

"Rád bych si koupil jízdenky, za chvilku přijede trolejbus..."

Udělali jsme mu místo.

Jaryn si přečetl návod a rychle vhodil do otvoru nenápadně mince, tak, aby si toho ta paní nevšimla.

Naklonil se k automatu. Stručně nahlas řekl : "Dvakrát jízdenku do Otrokovic prosím!"

Pak chvilku počkal a stiskl patřičné tlačítko. V přístroji to zavrčelo, zacvakalo a do přihrádky spadly vytištěné jízdenky. S úsměvem světáka nám je "nechtěně" ukázal.

Babka na to hleděla jak husa na blesk.

Poodstoupili jsme o kousek dál a čekali, co bude následovat.

Nemýlili jsme se.

Babka se naklonila k automatu a tiše řekla : "Jízdenku do Malenovic."

Automat nic. Nereagoval.

Přicházeli nějací lidé k zastávce.

Babka stála u automatu a několikrát nahlas do něj zavolala : " Jízdenku do Malenovic...prosím!"

Smíchem jsme se mohli potrhat.

Jaryn to nevydržel a nakonec té paní poradil, co má udělat, aby lístek vypadl.

Poděkování jsme se nedočkali. Sotva z automatu dostala jízdenku, tak na nás začala křičet, že jsme chuligáni. No, nevděk světu vládne.

To se už rozesmáli i ti, co přišli na zastávku o něco později a viděli a slyšeli, co u něj dělala. Pochopili o co tady šlo. O legrandu.

Babka ne.

Všichni spokojeně nastoupili a rychle si označili ve strojku u dveří jízdenky.
Všichni až na babku.
Nějaká paní to už nevydržela, vstala a vzala její jízdenku a ukázala jí, kam ji zasunout, aby byla správně označena. Babka si to zkusila a s úsměvem vítěze popošla trolejbusem a jistě si chtěla sednout.

Ale v trolejbuse nebylo jediné volné místo, všechna sedadla byla obsazena. Seděl jsem s Jarynem vepředu za řidičem a viděl a slyšel z odstupem několika metrů.

Cestující se lhostejně dívali tupě z oken, nebo před sebe, ale její smutný výraz, asi z toho, že ji bolí záda, nebo celé tělo, neviděli. Viděli, ale vidět nechtěli.

Než jsem vstal, abych jí uvolnil místo, tak mě přeběhla svým rázným rozhodnutím.

Dodala si odvahu a oslovila nejbližšího sedícího kluka, který se bavil s kamarády.

"Můžeš mně prosím uvolnit místo, abych si mohla sednout?"

Kluk měl jiný smysl pro legrandu než my. A to něměl v sobě jistě ani jedno malé pivko.

"Jo babí,můžu."

Odmlčel se a otočil se ke kamaradům s výrazem Koukejte, co bude následovat!

"Ale máte vůbec platný lístek, označila jste si jej?"

Babka mu strčila před nos svoji jízdenku.

"To víš, že mám! A už mám těch novot dost! Tak budeš tak hodný a pustíš mě sednout?"

Kluk se začal smát na celé kolo a s ním i jeho kamárádi, sedící vedle.

"Lístek sice platný máte, ale je do druhé řady a místo máte u okna!"

Někteří okolo nich se nahlas zasmáli, jiní marně zakrývali pousmání a já se najednou styděl.