MHD

Lidi jsou lidi, ať už doma nebo mezi lidmi svými,

jen masky mají, které mizí snad jen, když píšou rýmy,

lidi jsou lidmi, a doma třeba básní,

oni jsou uvnitř všichni přece krásní.

Ať už je revizor třeba druhý Shakespeare

musím se přemáhat, vzývat celý vesmír.

Pro dvakrát cvaknutý omylem lístek,

budu teď měsíc chroupat jen písek.

Lidi jsou lidi, většinou krásní a chápaví,

Jen revizor je druh jiný, podobný spíš chápavému opovi.

Nedá si říct, své argumenty do hlavy mi tluče,

člověk si připadá hanbou tak doslova mučen.

Po cestě trolejí připadám si prodejně a křehce,

šest stovek zabije rozpočet můj lehce.

Co všechno způsobí zasnění příjemné,

„Tak omylem cvaknutý, slečinko, dojemné.“

A proto apeluji, úvahy o kráse pokolení lidského,

v hromadné dopravě, vyplácí se nemálo.

Stejně jak láskyplný přístup k osobě revizora,

občas prostě na světě, potkáte mezi lidmi vola.