Hledáme

Žloutne světlo smutku psího v oknech
okraj listu svojí pravdou hoří
samota kreslí čtverce ticha po zdech
sen podzimu mé tělo právě tvoří.

Neviditelný je venku večer
usíná plamen mojí svíce jako dech
mezi prsty času, černá voda teče
dítě věčné ryby pláče na zádech.

Celý svět je cestou, jí ke mně jsi šla
a hořkého zvenku přineslas mi na rtech
říkáš mi své jméno, prý krásná jsi tma
oči tvé však prozradily, že jsi ženy vzdech.

Jak tráva ležíme se stébly přes sebe,
na stropě hledáme vlas spadlý do nebe.