Kdosi

klep klep
na čelo

leb se bíle směje
z tříštících se mraků vyvěrá nadpozemská průtrž kapek krve
pod ledovýma nohama černá se zem
černě chvěje

ozvěna zvonu nocí se táhne
zvuk olověných rour zkracuje dech
slina pálí v ústech
tu se nese vzduchem
lebky bílé vzdech

na smyčec v tom nečase Kdosi hraje
je vidět jen tmu; a jeho ne
v prostředku řeky rozvodněné
na trsu trávy zetlelé, v řece padlí mlčky plaví se
Kam?

s každým zaúpěním smyčce
se oba břehy vzdalují
až jenom mrtvý kal řeky zbyde

vrzá kloub dřevěné nohy
skleněné slzy skleněných očí
padají do popelu z lidí
zaprášené sklenice prázdné
Kdosi vypil všechnu krev z nich,

z nich všechnu krev
otřel si pusu žínkou z pletenců cév
teď ruku podává
se studenými prsty
a smíchem tlumí svůj ďábelský hněv