Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvětlonoš
22. 10. 2011
0
0
495
Autor
Aleiandra
Dnes ráno
zaklepal na dveře mé duše
Život.
Smím dál?
- zeptal se.
Převrátím ti život naruby.
Dám radost, která tryská z hloubky,
štěstí objímající svět
a lásku, jež naplní tě
k zalknutí.
Vezmu si teplo tvých jistot,
tvé pohodlí a klid.
Tvou minulost
i tvé budoucí plány
spálím na prach.
Vše za vše.
Nic víc. Nic méně.
Zavři oči, řekl,
a dal mi přivonět,
a dal mi ochutnat,
a tak jsem poznala,
jak z mého života
se Život vytratil
a jak bolestně mi chybí.
Na jak dlouho
můžeš mi to slíbit?
- ptala jsem se
s naivitou dítěte.
Ha, řekl on,
jsem Život!
Neslibuji.
Přítomnost je mým domovem
a víc mě nezajímá.
Ber – nebo nechej být.
Od té chvíle nemám stání. Vidím hvězdy roztančené v hnědých očích, a v hrudi tluče srdce jako pták křídly o mříže - chce volně létat. Stojím na křižovatce a váhám: kterou cestou jít, a zůstat sama sobě věrná?
Váhám, ač odpověď už dávno znám.
Od té chvíle nemám stání. Vidím hvězdy roztančené v hnědých očích, a v hrudi tluče srdce jako pták křídly o mříže - chce volně létat. Stojím na křižovatce a váhám: kterou cestou jít, a zůstat sama sobě věrná?
Váhám, ač odpověď už dávno znám.