Půlnoční

Zapomenuté dopisy

Schovám v šuplíku pod starým kalamářem

Vybledlý inkoust

Se pomalu vpíjí do papíru

Staré schůzky připomínají už jenom

Vzpomínku, nebo sen

Cítím jejich vůni, jejich dotek

Jako křupající listí pod nohama a Tvůj

Dech na mé tváři

Cítím ta slova ve své hlavě

Neznám je, ani ony mne neznají

Spánek se mi dere na rty a přesto

Posečkám

Možná do svítání

Abych spatřila krajinu bez lidí

Syrovou a studenou

Až se v nesmělosti rána znovu narodí

A rozpřáhne své paže pro lidi kolem sebe

Čekám na ni

Aby mne mohla přijmout do svého lůna

Abych se aspoň jednou cítila

Milovaná