Divoká hranice - 5. část (western)

Závěrečná část příběhu z Divokého Západu.

5) SUPOVÉ ARIZONY
Matt Curly seděl ukrytý za pytli s moukou a ostřížím zrakem sledoval severní obzor. Tyhle pytle byly mizerné krytí, ale muselo to stačit. Čekal jako ostatní. Jack na jižní straně a Moranovi s Parkerem na straně východní. Západ kryla vysoká skála.
Marshall, nyní již bez pláště, překontroloval své zbraně: brokovnici, dvě lehké karabiny a dva revolvery. Celkem více než třicet ran, ale on věděl, že to samo o sobě není záruka přežití.
Něčí ruka se náhle dotkla jeho ramene. Ohlédl se a spatřil Ruth.
„Nepotřebujete něco, marshalle?“
Curly zavrtěl hlavou.
„Měla byste zůstat schovaná, tahle mouka není zrovna nejlepší krytí.“
„Vy a Jack jste přátelé?“
„Kdysi jsme dělali tu samou práci,“ odvětil marshall vyhýbavě.
„On je vrah?“
„To musí říct soudce, ne já.“
Když viděl dívčin pátravý pohled, povzdech si a začal vyprávět.
„Dělal jsem šerifa v Abilene. Nic jednoduchýho. Na východě přistěhovalci, na severu Indiáni a všude kolem spekulanti, karbaníci a rváči. Pierce byl můj zástupce. S pistolí byl nejlepší z okolí.
Honili jsme tehdy bandu zlodějů a povedlo se nám získat zpátky ukradený prachy. On je měl zajistit a přivýst posilu. Slíbil, že se rychle vrátí - radši šel hrát poker. Mě zatím bylo krapet horko a Jacka jsem pak viděl jenom jako bod na obzoru. Před týdnem zabil člověka v Renu. On tvrdí, že to byl poctivej souboj…“
„Nevěříte mu?“
Mlčel. Sám neznal odpověď.
„Měla byste mu donýst trochu vody,“ řekl po chvíli. Dívka odešla.
Curly přemýšlel. Viděl Jacka s Ruth zabrané do hovoru. Ti dva by se k sobě hodili. Ale byl tu ten problém se soudem. Věděl právě tak dobře jako Jack, že jeho výsledkem bude „vinen!“. Život za moc nestojí, když máte zničit něčí budoucnost. Najednou měl chuť všechno skončit.
Znovu upřel pozornost k severu a spatřil skupinu jezdců. Možná se mu to přání vyplní.
„Jacku!“ zavolal. „Jsou tady!“
Pierce se přesunul po bok marshallovi.
„Divím se, že to nevzdali.“
„Asi nepočítaj s tím, že jsou Vánoce,“ usmál se Curly a pohledem polaskal karabiny.
„Hmm! Napadlo tě, že to nepřežiješ?“
„Ne,“ zalhal Curly.
„Tak se neboj. Když to koupíš, tak já tě pohřbím. Tak, jak se maj pohřbívat hrdinové. Abys viděl každej západ slunce.“
„Buď tak hodnej a přesvědč se napřed, jestli jsem mrtvej!“
Jack s úsměvem zavrtěl hlavou. To se muselo Curlymu nechat, neztrácel svůj šibeniční smysl pro humor v žádné situaci.
Jezdci se přiblížili na dostřel.
„Přišel čas umírat,“ zavrčel Pierce a nabíjecí páky zacvakaly.
Začalo se střílet. Obránci nejdříve nechali protivníky přiblížit na několik desítek metrů, aniž by odhalovali svou palebnou sílu. Potom Jack vydal povel.
„Nandejte jim to!“
Hned první salva zkosila dobrou třetinu útočníků. Ti zbylí seskočili s koní a snažili se krýt. Poziční výhoda ovšem nebyla na jejich straně a tak se co chvíli zhroutil další z nich. V jeden okamžik byl Curly blízko smrti, když se snědý šklebící obličej Juana Simona objevil jen deset kroků od provizorních hradeb. Ze zbraně falešného průvodce ale už výstřel nevyšel. Jack Pierce Mexičana skolil jedinou ranou.
Marshall odhodil obě prázdné karabiny, brokovnicí nadvakrát odrovnal lotra, který se snažil přiblížit podél skály a chopil se revolverů. Neviděl už ale žádného protivníka. Boj byl skončen.
Rozhlédl se kolem. Vpravo od něj ležel Parker a svíral si prostřelené stehno. Moran na tom byl trochu lépe – kulka ho škrábla do ramene. Když pohlédl vlevo, přes jeho tvář přeběhl stín. Jack Pierce ležel zkroucený v tratolišti krve. Curly k němu přiskočil.
Když roztrhl Jackovu košili, rysy mu ztvrdly. V tomhle drsném kraji každý dobře věděl, co se dá přežít a co ne. Pierce měl v hrudi tři krvavé díry.
Psanec otevřel oči. Když spatřil marshallovu ztuhlou tvář, trpce se usmál.
„Curly, Curly, a já doufal, že dostanou tebe,“ zašeptal namáhavě. „Já trouba ti zachráním život a pak se nechám zabít!“
„Tys nikdy nebyl moc chytrej,“ poznamenal marshall, ale jeho hlas zněl přiškrceně.
Zasmáli se, jeden trpce, druhý naposledy v životě.
Jack se rozkašlal a z úst se mu vyřinula krev.
„Jacku!“
Ten výkřik se vydral z hrdla Ruth.
„Co je s ním? Bude žít?“
„Jo,“ zamumlal Jack a otřel si rty, „tak pět minut.“
„Matte, sejmul jsem toho Mexičana, chtěl ti upravit zevnějšek jako mě. Nechápu, proč jsem ho nenechal to udělat…Ne, vlastně to vím. Kdysi jsem tě nechal na holičkách, tak teď jsme vyrovnaný.“
„Jo, to jsme,“ přikývl marshall.
„Toho chlápka tam v Renu jsem fakt zabil v čestným souboji. Věříš mi?“
Curly znovu přikývl.
„Věřím!“
Psanec znovu zakašlal.
„Ruth, holka, ty jseš to nejlepší, co jsem kdy ve svým prašivým životě potkal. Snad budeš mít štěstí na lepšího chlapa, než jsem já.“
Dívka ho plačky vzala za ruku.
„Jacku!“
Umírající s posledním úsměvem přikývl a zavřel oči.


* * *


Matt Curly tiše seděl u prostého hrobu. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a on se rozhodl.
Odepjal si z prsou hvězdu federálního marshalla a položil ji na hrob.
„Měj se tady, Jacku. Přes všechno jsi byl můj nejlepší přítel.“
Matt Curly vykročil proti zapadajícímu slunci.


KONEC

---