Čemu se podobáš.

Někdo pro nás svítí, někdo za nás dýchá Uvázání sami k sobě zůstanou bez domova Hranice, která se nedá překročit násilím. Projdeš, vezmeš-li na sebe pravou podobu. Co jsi chtěl dělat? Když se na obzoru pokaždé otevřely nové dveře. Viděl jsem vždycky až tam kam jsem mohl dojít. Jednorožec, žádný slon. Krystal, který zpívá. Spící anděli pod zpívající horou, nemrhal jsi svým štěstím? Drak konečně sežere svá křídla Když se oblékáš do samoty, čemu se podobáš? Když není zbytí, ptáš se sebe, dělám to dobrovolně? Čemu se podobáš. V šestnáct hodin v čínské restauraci. Jaký svět to střídá svět, stojím ve dveřích. Něco se dá umýt, něco stačí spláchnout na něco zapomenout. Šel jsem až sem, nikým nenásledován, nikým nehledán. Kroky bez ozvěny. Dech neulpívá. Balancující na hraně. syn svého otce, synů své matky rodiče svých dětí, ty který stále zůstáváš mé sny nikam neodcházejí Ty sníš sebe sám Ti, kteří seopravdu modlí, nesmějí nikdy promluvit. Nemohou nich chtít. Jdu parkem, po lítka voda, vedu koně, ten nese dívku a užírá z kytice růží kterou držím v druhé ruce. Nasypal jsem trochu zlata na červenou a slunce vyšlo z mraků Který jsem. Z křehkého světa. A po čem toužím? Není kam chodit, je koho zastavit.

---