Sám samotinký

Kdo teď vzpomene na červíčka žadonícího o souvislost?

                                                                         Konkrétizaci.

                                                                                  Sounáležitost.


Já.

Jen já, sám samotinký, na něj vzpomenu a vyzdvihnu ho a očistím.

A pak ho rozptýlím po Absolutnu.

Jedině tak bude konkrétizován v nic,

souvislí se světem,

sounáležitý s Univerzem.


A kdo pak proti mě pozvedne hlas, že jsem ho zničil,

                                                                             odstranil,

                                                                                       zlikvidoval.

Všichni.

Snad uplně všichi. Přátelé, známí,  náhodní noční chodci.

Všichni na mě budou plivat a bouřit se velice.

Ale nikdo to nepochopí.

Nepochopí, že jsem mu dal oč žádal,

                                         oč tak úpěnlivě škemral.

Nepochopí, že ode dneška je v každém z nás.