Tak nějak ze života

Kdysi malá dívka chtěla poznat svět, co možná nejdříve a nejrychleji. Ale když jí na bedra dopadla první těžká cihla osudu, rozeběhla se zpět domů. Za mámou, za tátou, za sourozenci a za rodinným psem. Teplo rodinného krbu ji zas dodalo energii a povzbuzení rodiny odvahu a seběvedomí. Když tu sebou škubla a probudila se v malé garzonce studeného panelového bytu. Je opět sama a láska rodinného kruhu, kterou právě cítila, se jí jen zdála. Za okny zas sychravý den podzimu, ještě temný, neboť budík nařízený na 6. hodinu ještě nezazvonil. Jsou 4 hodiny ráno a ona se jen stěží snaží usnout. Po půl hodině vzdá veškerou snahu o zahmouření oka a s teplým šálkem čaje usedá k oknu. V práci má být až na 7, tak prozatím sleduje pár lidí se svými čtyřnohými smetáky za oknem. Stále je ještě tma, zbytek čaje v hrnku už pomalu vystydl a budík na celé kolo zvoní bytem...