O cestování

Jestli sny jsou přání mezi dveřmi někde v ulitě vězení nebo jen místo vlastní obrazovosti v neuvěřitelném tichu zastavení se ve stání v proudu jako v otisku paměti je to stále stejné hmatání sebe jako někoho třetího Někde v tom odlesku světa se dá zahlédnout budoucnost nebo at už je to cokoli míjí se ... Ruka uchopí konečně samu sebe a tleskne Vzdálenost která je propadáním se sebe do sebe samotné do bezčasí které už není víc prostorem Moje radosti ve všech svých jednoduchostech Tolik prosté a lehké plné jasu Když už necítím nemluvím nevnímám nic ani se nic nepohne z venku do vnitř ze vnitř ven od nikud nikam Mlčení, žádný pohyb v tom se něco stane když se osvobodíš překračuješ a unášíš v náručí vlastní torzo Tolikrát jsi už stála na prahu tolikrát jsem se zvedl a šel dál od tebe, nebo tobě na proti Stále jen přešlapuju ve dveřích, nebo stojím ve výtahu nic z toho co je se ničím neodlišeuje ze sna Co už není hmatáno tělem. Tady jsem, duch člověka vlastní tělo je mi těmi dveřmi. Most na křižovatce Ve stejném místě končí ve stejném začíná k čemu To Když hmatám v šeru, mžourám do tmy nebo vidím na světle. Tady na svém místě Stojím v bráně A svět zbavený tajemství je stále stejné místo za červenou oponou Propadám se do sebe Tam kde už nic není, za slepým hmatáním hmoty Na dně gotických stříbrných dolů Tady jsem poutník v ulitě V neurčitém sledu obrazů. hoří ruce, hoří nohy Hlava zvolna vzlíná, na hlavu mi nesahej V prostoru za tělem, které ještě stále tělem je Jako v kokpitu vždycky si přeji mít víc místa za sebou Jestli sny jsou přání mezi dveřmi, někde v ulitě

---