Čas je branou nikoho

Jdem světem nesvětem,
pro něco naším životem,
děláme kroky mílové,
vše musí být krásné, stylové.

V opojení pouhého chtíče,
z paláce stávají se chýše,
z lidí posedlé pokrokem,
utíká rok za rokem.

Opona spadla, divadlo končí,
však planeta se i nadále točí,
točí se stále, stále dokola,
planeta času však odolá.

Čas je bránou nikoho,
čas je pánem, vlastníkem,
každý jsme jeho,
času dlužníkem.

Někdy pozdě může se zdát,
nemáš sílu, nemůžeš vstát,
sny končí, naděje se rozplývá,
příjmout realitu, nic jiného nezbývá.