Ab antiquo

Touha po moci spojená s násilím je tu odedávna...

Ohrada z kůlů, válečný zátaras

vejdi a tělo obestře mráz.

Pak teprv spatříš bažinu lidských krás,

jichž dna trochu v každém z nás.

 

Pod rouškou staletí blažených úsměvů,

kryje se svědomí kalených vod,

těch co propadli dílu jež nemá brod,

přes nějž vrhli noty svých nápěvů.

 

Nehleď a zařaď zpětný chod.

Co nese posel tvých obětí

o tom nemáš Ty ponětí,

nehleď a zdolej ten schod.

 

Nevstoupíš více v ten póvl,

vladaře moci a násilí.

Zvol vše co živé je staletí,

nutno by každý volit si mohl.

 

Tomu, jež nespočet výmluv ukrývá,

bude souzeno sraziti vaz.

Chiméra života odhalí jen jednoho z nás,

neb vina, jen tak se nevzdává.

 

Každý! Ze sna vytržen, padni v žal,

jež provází tě na cestách,

uháněj tryskem v snách,

by málokdo jako dřív tě znal.

---