Poslední den

Zase další hrozný den.
Učitelka tě poslala do lavice
se slovy: “Tak už se konečně prober!“
-Z tvé strany může čekat jen ignoraci.

Připadá ti, že stránky tvého života
jsou poněkud oškubané
a do konce knihy
zbývá už jen pár listů.

Venku zas prší.
Brouzdáš se kalužemi.
Vlastně ani nevíš kam.
-Domů to určitě nebude.

Sedáš si na lavičku.
Zavíráš oči.
Vnímáš jen mokro.

Probíráš se sám sebou.
Cos‘ asi udělal špatně?
Možná je to osud.
Ale ty na něj stejně nevěříš.

Pozoruješ kapky pod sebou.
Je ti na nic.
Hledáš nějaký smysl.
Máš smůlu.
-Nenašel jsi.

Zvedáš se.
Teď už je stejně všechno jedno.
Blížíš se ke kolejím.
Přešlapuješ po pražcích.

Vzpomínáš na minulost.
Rychlé zhodnocení.
-Stálo to za hovno.

Už ti na ničem nezáleží.
Víš, co přijde.
Ani to nevnímáš.
Tma…