Mimo

„… jako Janča. Ale ta zas nevnímá.“

„Jano? Hej, Jani?!“

To bylo mé jméno. Někdo mi něco říká. Jak ve zpomaleném filmu se probírám z transu.

„Co?“

„Sakra nech už toho! Jsi tady s náma, tak by ses s náma mohla taky i bavit!…“

Nemohla. Já tu být nechtěla..

„… Ser na něj. Je to blbec, když ti tohle…“

Přestávám vnímat její slova. Připadá mi, že světla potemněla. Obrazy kolem mě se rozostřují. Propadám se do tmy své mysli. Nezřetelně vidím Tvou tvář. Chce se mi brečet..