minulá

.
ležíme schoulení pod dekou
Tvé tělo se pevně tiskne k mému
a snaží se mu předat veškeré své teplo
ze strachu, že by mu snad mohla být zima
.
.
cítím Tvůj dech mizící v mých vlasech
a vnímám každý úder Tvého srdce
patřícího v té chvíli jenom mně
.
.
hvězdy nad námi oslňují mé myšlenky
váhajíc, zda mají spadnout za obzor
a splnit mi mé nesplnitelné přání
k němuž se upínám celou svou myslí i srdcem
.
.
svět se pokorně sklání nad naší láskou
omamující všechny smysly našich lehce ovlivnitelných těl,
která jakoby se pro tuto chvíli spojila v jedno
.
.
na co asi myslíš, když mě pevněji tiskneš a líbáš na tvář
šeptajíc dvě idealisticky pravdivá slova..?
kouzlíš budoucnost mých snů sliby,
které nemůžeš splnit, i kdybys‘ chtěl
vyrýváš mi do paměti vzpomínky,
na které nikdy nezapomenu
a prodlužuješ jimi tento okamžik
na věčnost bolesti budoucích let
.