Bajka o liščím milostném trojúhelníku

V jednom lese žili vedle sebe dva lišáci Limek a Lipek. Limek nebyl moc hezký, ale o to více mu to pálilo. Už jako malý uměl poznávat všechny stromy a keře, určil každé zvíře podle jeho stopy, a proto šel na gymnázium a pak i na vysokou školu. Lipek byl velmi pohledný a všechny lišky na něm mohly oči nechat. Nebyl hloupý (to ani lišky nebývají), ale škola jej příliš nebavila, tak se nechal jen vyučit. Několik let po skončení učiliště musel Lipek na dva roky odjet do zahraničí na montáže a jak se vrátil, doneslo se mu, že si Limek našel novou lišku Lidku. Rozhodl se, že půjde svého starého kamaráda navštívit, aby se na jeho přítelkyni podíval. Pamatoval si, že se Limek nikdy liškám moc nelíbil a taky ty jeho nářky nad tím, že ještě neměl nikdy žádný vážný vztah. Snad i proto byl zvědavý, jak Limkova přítelkyně vypadá. Přišel k jejich noře a téměř to tam nepoznal. Když jsem chodil dříve za Limkem, byla to docela chudá nora. Základní vybavení nepostrádala, ale žádný luxus to tehdy vážně nebyl. Teď však vypadalo vše jinak. Již venkovní neprůstřelné mahagonové dveře napovídali o tom, že se něco změnilo. Lipek zazvonil na pozlacené tlačítko zvonku a zvrchu uslyšel vrčení malé kamerky,která se jej snažila zaměřit. Po chvíli se z reproduktoru vedle tlačítka zvonku ozvalo: "Jen pojď dál, Lipku," ozvalo se cvaknutí a dveře se jemně pootevřely. Lipek poznal hlas svého kamaráda a celý šťastný zatlačil do dveří. Ty se otevřely a Lipek zůstal stát jako opařený. Úplně zkoprněl úžasem. Byl to šok. Nic nebylo stejné, jak si to pamatoval. Vše zářilo novotou a modernou. Na první pohled ten interiér musela navrhnout opravdu špička mezi norovými architekty a to zatím byl jen v předsíni. Ale daleko více než vzhled předsíně jej zaujali hostitelé, vlastně hostitelka. Samozřejmě, že se těšil na svého kamaráda, ale představoval si jeho přítelkyni poněkud obyčejni, průměrněji, neschopnou ovlivnit jeho krevní oběh. Jenže tam proti němu stála superliška, výstavní kus, Její srst byla tak načechraná a voňavá, její drápky tak krásně upravené a nalakované lakem od Diora, stejnou značku měla i její řasenka na smyslných a dlouhých řasách. Lipek po ní skákal pohledem. Hned se jí díval na tlapky, hned na ouška, na nichž se houpaly písmenka DG z bílého zlata, pak zase na ocas a z toho se topil v těch jejích nádherných hlubokých dravých očích. "Vítám tě, drahý Lipku," přivítal svého kamaráda Limek, "dlouho jsme se neviděli." a jak jej šel obejmout, všiml si Lipek, že má Limek na sobě oblečené tričko od Lafoxte. Poté se Limek obrátil na Lidku a zpátky na Lipka: "Dovol mi, abych ti představil svou lásku Lidku, Lipku." Lidka podala Lipkovi packu a při tom se začervenala: "Limek mi o tobě tolik vyprávěl," z jemnosti toho hlasu se Lipkovi začal potit jazyk. Poté se všichni odebrali do kuchyně, kde již byly na stole nachystané příbory ze stříbra. "No, vidím, že se ti dáří, Limku," řekl Lipek s mírně závistivým podtextem. "No, po vysoké jsem začal podnikat, víš. Založil jsem si vlastní logistickou společnost a specializoval se na přepravu bukvic a žaludů. Moc to nešlo, protože takových společností bylo hodně. Jak jsem ale nabral určité zkušenosti, začal jsem přepravovat maliny a jahody. Ty se rychle kazí a navíc se s nimi musí opatrně, aby se nepomačkaly, takže se do toho nikdo nehrne. Chvilku mi to neslo, ale pak jsme se připojili k Ebenovému Údolí a musely jsme zavést normy podle něj. Já je nesplňoval a jejich zavedení by bylo velmi nákladné a ani bych na tom pak tolik nerýžoval, proto jsem nechal malin a začal jsem vyrábět duhové sponky na ocasy. To je terno, k ničemu to sice není dobré, ale všichni to chtějí. "I já jednu mám," skočila do toho Lidka a Lipek si všiml duhové sponky s drobným nápisem Fuchscci na jejím ocásku. "Zpočátku mi konkuroval Hugo Wolf," pokračoval Limek,"ale já jej udal, že to vyrábí z duhy po kyselích deštích a od té doby mám na to monopol. Dokonce mám obchod i v Pališské ulici." Tak tam spolu ještě chvíli povídali, Lidka pak naservírovala křepelčí nožičky na malinách, pojedli, popili, rozloučili se a Lipek odešel domů. Nemohl se z toho vzpamatovat. Samozřejmě, že Limkovi vztah přál, ale byť on sám vystřídal mnoho lišek, musel uznat, že takovou samičku nikdy neměl. To jej uvnitř žralo a nedokázal se s tím srovnat. Nedělejme však z Lipka nepřejícího lišáka, smiřme se s tím, že se jednoduše zamiloval a v takovém stavu má každý na podobné pocity právo. Ležel ve své noře, převaloval se a jemně zakousnutý do svého kožichu se snažil dát dohromady. V tom se ozval zvonek. Neměl ale kameru, aby se mohl podívat, kdo stojí u jeho dveří, proto musel z postele vstát a jít se otevřít. Byl to zajíc Zajoslav: "Nazdar Lipku, slyšel jsem, že jsi byl u Limka. Ta jeho přítelkyně, to je kost, co?" Lipka to podráždilo: "Zmiz, nebo budou kosti z tebe!" zařval podrážděně a bouchl s dveřma. Pak se odebral zpátky do postele. Sotva si však lehnul, ozval se zvonek znova. Lipek věděl, že Zajoslav je známý provokatér a neskončí, dokud mu aspoň nenatrhne lehce kožich. Vymrštil se proto z postele, rozrazil dvře a zařval: "Vrrrrrrr...." Jenže ve dveřích nestál Zajoslav, ale Lidka: "Přítel mě posílá, abych ti dala jednu duhovou sponku. Chtěl ti ji dát sám, ale zapomněl na to a teď už si šel lehnout, protože zítra ráno musí brzy do práce." Lipek skoro nevěřil svým očím: "Nechceš jít chvilku dál. Přece jen už je podvečer a venku se ochladilo." Lidka tedy souhlasila a vstoupila do Lipkovi nory. "No, nemám tady sice skleničky od Swafoxského, ale jestli chceš, tak ti udělám aspoň čaj na zahřátí," nabídl se Lipek. "Čaj si ráda dám, ta drahá labutí krev, kterou pořád kupuje Limek mi už leze krkem, no teda spíš neleze," odpověděla Lidka. "Labutí krev jsem pil jen jednou v životě na rautu se šéfama naší firmy," reagoval Lipek. Lidka zatím chodila po Lipkově noře, pacičkama osahávala každou židli a zkoumavě si prohlížela každý detail. Nakonec však zamířila na konec nory, kde u její zadní stěny byla umístěná postel. Lipek zrovna stál u sporáku na žaludový plyn a zapaloval pod konvicí hořák, když za zády uslyšel: "Máš hrozně měkkou postel." Otočil se a uviděl Lidku, jak sedí na jeho matraci a lišácky se (nemohl vlastně ani jinak) pousmál. Přišel k ní, podíval se do těch jejich nekonečně hlubokých divokých očí a řekl: "A ty zase hrozně dlouhé fousky." Pak už ale nemluvili. Lipek hladil její hebkou srst a ta měkkost, čistota a načechranost, o které věděl, že byla vyfoukána v těch nejdražších srstových salónech, v něm probouzela stále více a více něhy. Její drápky se vrývaly hlouběji a hlouběji do jeho liščího srdce a vůně její voňavky jej táhla jako magnet. Ležel vedle ní jakoby zezadu, tlapkami ji objímal a slastně se díval na její čumáček a tlamičku s bělenými zoubky, kterou každý den projde jen to nejvybrannější jídlo. Ležel tam, laskal ji a při tom objevil to, co mu až do teď unikalo. Tajemství dvojí krásy. Lidka byla od přírody hezká, byla to liška, za kterou se každý lišák rád otočil, ale kromě této krásy naturální tam byla i krása umělá, o které věděl, že je koupená. Všechny ty prvotřídní šminky, kosmetické úpravy, luxusní doplňky, to vše bylo součást té umělé krásy, kterou by si on jako obyčejný lišák s výučním listem nikdy nemohl dovolit. Ležel tam vedle ní a užíval obou krás, krásy peněžní i nepeněžní. Náhle si vzpomněl, že mu vře v konvici voda na čaj. Vstal a šel jej zalít. Lidka ale namítla, že už je pryč dlouho a musí už jít, že si čaj ráda dá někdy jindy. Než otevřela dveře od nory, pošeptala: "Limek jede pozítří na tři dny pryč," a usmívajícímu Lipkovi dala pusu na rozloučenou. Pak odešla. Možná teď Limka litujete, že mu byly nasazeny parohy, vaše lítost je všaks prominutím možná lehce předčasná. Nezapomínejte, že Limek byl liška a ty jsou chytré od přírody. Dobře si všiml, jak se Lidka červenala, když jí Lipka představoval, dobře věděl, jak je Lipek fascinován ženami a přesto mu svou přítelkyni poslal jako na stříbrném podnose. Limek totiž věděl, že je s ním Lidka hlavně pro peníze, ale nevěřil, že dnes vztah může fungovat jinak. Na druhou stranu dobře věděl, že jej nikdy díky těm penězům neopustí a taky dobře věděl, že Lidka potřebuje lásku, aby nestrádala a udržela si svou vnitřní krásu, kterou za peníze koupit nelze, kterou jí on nemůže dát. Spoléhal proto na Lipka a ono to vyšlo. Lipka totiž znal a věděl, že on je zrovna ten člověk, který může do jejich vztahu přinést rovnováhu. Proto mu schválně nedal duhovou sponku, nezapomněl na to. Schválně za Lipkem Lidku poslal. Nakonec nám tu vznikl harmonický vztah založen na dvou krásách. Kráse přirozené, kterou v Lidce probouzí Lipek a těží z ní i Limek, a kráse zaplacené, kterou platí Limek a užívá i Limek. Teď se vám může ještě zdát, že Lidka je jen prostředník, a máte vlastně pravdu. Je

.Desatero ponaučení:

1. Když jsi škaredý, snaž se být bohatý

2. Když jsi hezký, nemusíš být bohatý

3. Jediným trvale udržitelným stavem je rovnováha

4. Pozitivní externalitou je čerpání užitku, aniž by za něj bylo placeno

5. Sedla-li si holka sama na tvou postel, tak nepřišla na čaj

6. Otvírej dveře dřív než pusu.

7. Srdce se na značky nedívá

8. Rozum se na značky dívá

9. Kamarádi se ti mohou v budoucnu hodit

10. Né vše je na první pohled takové, jak se zdá