Rozmluva

Rozložitý dub se zapotil pod manžestrovým dusnem. Trčící ruce tápaly po kůře. Pot stromu i pot příchozího se slil v kalnou řeku. Dravý proud s sebou sebral prachové chmýří. Sepot prstů zanikl v mračnu manžestrových nitek. Tajna řeč ohlušuje.

Skleněný dech se drolí o měkké tělo stromu. Slova chrastí pod jazykem, plivance se rozpouštějí a cinkají v sladké mléčné kaši. Tajemství svěřené červotoči rozežírá dubový kmen. Vrže to uvnitř obou. Hádají se.

Dub udeřil první. Větve se zavlnily a škrtí. Každý padající lístek ´tal do živé, zauzlované hlavy. Rozvázat dračí smyčku se nepodařilo ani drakovi, který přispěchal ze své sluje ve vykotlaném pařezu. Ten se za ním zavřel.

Drobky dechu škrtly o ohnivý jazyk. Plamenný skřet objal ztrouchnivělý dub. Clověk i strom jsou jeden ohen.

Drak se posadi do hromádky teplého popela. Rozkašlal se.