mlžný opar

oo
paprsky probleskují mlžným oparem
samota dýchá jí do kostí, mrazivostí
determinace času připadá jí absurdní
ta urputnost zdá se být konečnou, nevděčnou

nad sebou samou kolísá
pád do meziprostorů reality
zbloudilé myšlenky na entity – /popři je!/
a ve svém obskurním rozmaru
hájí se.. před sebou
přesycená možnostmi úniku
/ano Ty – viníku!/

v celém tom obrazu bez barev, plném podrazů,
dotýká se sebe s nechutí, jež zebe
zmatená, zblázněná, zbloudilá
/blouzní/

těla bludných kořenů kroutí se
sevřít a zadusit, scvrknout se
a ona ví, cítí je všude kolem
ach ano JE, ty nutnosti života
pro ně byla předem určena,
nechtěně zrozena
oo