Dveře temné chmurně hledí,

strachem nejsem obtěžkán – jen dál!

Co za nimi asi vězí?

U všech ďasů – tobogán!

Někdo zjevně žerty tropí,

dolů mocná dálava!

Co když tahle cesta skluzmo

je pekelné poutě zábava?

Však, kdo se bojí sere v síni,

říkával můj prapraděd.

Proto pravím – jeď skluzavko

do sklepení jen mě veď!

Už to jede, už to sviští,

temnota se krájet dá!

Teď má hlava není jistá

zda jsem neměl zůstat rač!

Už jsem dole díky bohu,

světlo žádné – divný pach!

Drž se u zdi, rozum velí,

najednou mne jímá strach!

U sta hromů – co je to?

Málem jsem si zlomil noh,

zapomněl jsem na světlo.

Snad postačí sirka malá

osvětlit tu záhadu,

vždyť je to jen truhla stará,

zdá se v značném rozkladu.

Však, co uvnitř ukrývá se?

Pane bože – to snad ne!

Leží tady chlápek ztuhle,

oči poulí – tělo chladné,

hubu celou dokořán!

Zachraňte mě – cítím mdloby,

ten kdo leží v truhle není

nikdo jiný než já sám!

---