Kamsi

Držíš mne za ruku, díváš se ven
už dlouho je ráno a vidět je v nás
na skle jak v zrcadle tma a já sen
tváří jsme prosince a jeho hlas.

Tichý jsem sníh, co nocí ti padá
jak prach jsem Měsíce a jeho písek
bolím tě do dlaní já růže zvadlá
duši mám ze zimy a tělo z rysek.

Jdu kamsi svítáním mou vnitřní cestou
do stop všech napadlo bílého peří
roztaje odejít v hodinu šestou
v mé ryby ve hlase tvé oči věří.

Když ukazuješ
do hvězd