Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePostávám...
11. 12. 2011
3
7
1105
Autor
J.Alka
Vidět se dnes a -
nikdy se nepoznat.
Žít jasem zaslepeně -
sklapávat v temnotách.
Dávat si dárky snad
(čím častěji, tak pořád)
a nikdy necítit, jak
má druhý rád.
(Jsem blázen snad?)
Tak tam, to tehdy...
v čarostopé řadě,
V prostoru,
co čas nám pookrade
Postávám s citem vedle sebe -
Jak s dítětem,
co mihotá se...
jak plamínek v pošlém psu.
A je poslem nebe.
A pálí, ale živí vlásky,
ty prstence staré lásky...
...k Bohu, ke světu, k lidem.
7 názorů
tak jasný, halt pokaždý to nejde uplně jak by si člověk představoval, zas nemá cenu to někam moc tlačit, pak je v tom ta křeč a je to znát ;)
dospěla jsem do stejné fáze ;) akorát se mi zatím občas stává, že ten pocit je sice silný, ale je to okamžik, který se rozprchne dřív, než ho stačím zachytit... nebo nakonec skončím u jiného pocitu, než jsem začala:))
já taky zkouším... respektive většina dřívějších básní vznikla ve smyslu "tak, a teď napíšu básničku", zatímco novější jsou vyloženě spontánní výplody na základě nějakého prožitku, a můj pocit je ten, že ty spontánní jsou prostě lepší. ;)
děkuju, jsem moc ráda, že se líbí:) zatím se v tom tak trošku plácám a zkouším a hledám... snad jednou někde zakotvím a nezabřednu:)))
tahle je parádní, líbí se mi tvoje smíšené, tahle je zatím nejhezčí, co jsem četla :)