Nikdo

A my uvěřili spolu v krajinu
ty slyšelas, že srdce mé je vítr
všechnu noc, ti zimo má prominu
na rtech dne, tě bolí sněhu flitr.

To do jeřabin zapadají světy
slyším v tichu být, moje dávné jméno
a stopy čeho jsem kdy řekl, věty
i hvězdy, k nimž bylo z oken sněno.

A na tání pak vzpomenu za sníh
překročím práh a doma je můj čas
utrhni jablko, zamrzlo mi v očích
hledal jsem v koruně, Pegase vlas.

Překrojíš jádřinec jablka ve dví
tam kříž nebo prosinec, ani psi neví.