SETKÁNÍ SE SANTOU

S blížícími se vánocemi se mnoho dětí ale i dospělých těší na setkání se Santa Clausem. Mně je to celkem jedno, protože já si to odbyla už v létě.

Při okruhu Skandinávií jsme se zastavili ve finském Rovaniemi, kde jsme překročili severní polární kruh, o čemž nám byl vydán certifikát. Další atrakcí tohoto místa je pak osobní setkání se Santa Clausem.

Když nám průvodce sliboval pokec se Santou, mysleli jsme si napřed, že si po ránu cvakl finské vodky o trochu víc než obvykle, a neví co říká. Ale pak jsme  se skutečně ocitli před branou, nad kterou byl nápis hlásající, že jsme vítáni ve vesničce Santa Clause.

Vidět uprostřed července krámky s vánoční výzdobou a ze všech stran slyšet koledy, to je docela úchylné, ale člověk si zvykne na všechno. A tak když jsem se vzpamatovala z prodělaného šoku,  za zvuku vtíravých a neodbytných tónů anglické verze Rolniček jsem se před domečkem Santy zařadila do fronty dětí i dospělých z celého světa.

Převládala zde angličtina a italština, ale bylo tam i hodně Španělů, Němců a Asiatů. Rodnou češtinu jsem moc neslyšela, asi jak jsme tak trochu xenofobní národ  preferujeme českého Ježíška před tím cizákem Santou….nevím, možná to mělo jiný důvod, ale krajanů tam rozhodně moc nebylo.

Když na mě konečně přišla řada, Santa mi pokynul abych se posadila vedle něho.
„Where do you come from?“ zahlaholil bodře a místo do očí se mi  zálibně zadíval na hrudník.

„Prague, Czech Republic,“ špitla jsem nesměle To jeho neomalené civění mě trochu znervóznilo.

„Ááá,  tam dobrá pivo a hezkí holkí,“ pokračoval Santa a v očích mu to šibalsky zablesklo. Začínala jsem mít podezření že je to pěkný proutník. Dal mi ruku kolem ramen, aby nás tak v družném objetí vyfotil jeho asistent.
„Do you speak czech?“ žasla jsem nad jeho slušnou češtinou.

Se smíchem zavrtěl hlavou a začal mi vysvětlovat,  že byl u nás byl jednou na dovolené a dobrá pivo a hezkí holkí jsou jediná česká slova, která si zapamatoval.

Chtěla jsem se ho zeptat, jestli navštívil Pražský Hrad, že tam máme taky jednoho Klause, sice rovněž není právě svatej… ale přerušil mě Santův asistent, který mi naznačil, že můj čas vypršel a do dveří se tlačí další zájemci.

Tak jsem se rozloučila a odjížděla se smíšenými pocity. Dodnes na to ráda vzpomínám, jen mě trošku mrzí, že Santa si z Prahy pamatuje jen to pivo a holky.

Ale zase tak moc si s tím hlavu nelámu, a už vůbec neřeším,  jestli k nám letos na vánoce přijde on, Ježíšek nebo děda Mráz. Hlavní je, že u nás bude jako každý rok pěkná pohoda a klid, a to samé přeji z celého srdce i vám všem.