buď zticha

BUĎ  ZTICHA

Dívala jsem se na pohřeb Václava Havla. Teda nejradši bych na Hrad jela osobně, abych to viděla na vlastní oči, ale měla jsem chřipku a tak jsem radši zůstala doma a spokojila se sledováním přímého přenosu.

Když se v katedrále objevil arcibiskup s mitrou a berlou, můj malý synovec Milánek, zřejmě ještě pod dojmem nedávných mikulášských nadílek, nadšeně zvolal: „Hele, teto v televizi je Mikuláš!“ Vzápětí se však jeho čelíčko zakrabatilo a zmateně se sám sebe zeptal: „Ale kde má nůši s dárky?“

Vzpomněla jsem si na včerejší televizní noviny kde se hovořilo o tom, že konečně dojde k vyrovnání státu s církví a byla uvedena nekřesťansky vysoká částka, kterou navzdory ekonomické krizi, stát církvi zaplatí. Právě teď, když se má všude šetřit, tak by se s tím snad ještě mohlo počkat. Když už mají ta líbivá volební hesla "jako chudoba cti netratí"  "láska k bližnímu".

„Tenhle Mikuláš dárky nenosí, Milánku, ten je dostane,“ neudržela jsem svůj ostrý jazyk za zuby. Vzápětí jsem sama sebe pokárala, abych byla zticha a takhle před klukem nemluvila. Co kdyby to někde vykládal? Spousta lidí by řekla že jsem hrozná kacířka.
Synovec se na mě nechápavě podíval, ale pak se zaměřil zpět na obrazovku, kde se vzápětí za arcibiskupem objevil dlouhatánský zástup dalších církevních hodnostářů. Všichni měli podobné špičaté pokrývky hlavy, jako pan arcibiskup:

„Hele teto, tam je ale Mikulášů,“ žasnul zase Milánek a nevěřícně kroutil hlavou.“Jeden, dva, tři ..“ snažil se je spočítat, ale pak jen mávl ručičkou, protože je ještě malý a moc počítat neumí.

Já naopak počítat umím a tak když jsem si vzpomněla na článek, který jsem nedávno někde četla o tom, jak vysoké jsou prebendy vysokých církevních hodnostářů, šly na mě mrákoty..

„No jo, Milánku, za chvíli jich bude víc než těch, kteří na ně musej makat,“ neudržela jsem se zase navzdory svému předchozímu rozhodnutí sekat latinu. „A neruš pořád ať se teta může v klidu dívat,“ okřikla jsem neposedného synovečka.“

A ty taky neotravuj, a buď zticha, pokárala jsem v duchu čerta v mé hlavě, který schovaný pod maskou kritického analytického myšlení mi našeptával ty nevhodně hříšné komentáře a bezbožné úvahy. Nevím proč, se mi přitom vybavila slova z jednoho slavného českého filmu: „Drž hubu a plav…“

A jaké je z toho ponaučení? Pokud  se  nechcete  zbláznit,  nečtěte noviny, nedívejte se na televizi, a když už neodoláte, tak o tom radši moc nepřemýšlejte.