Tvárně

2005

Vědět

 

Verše vrším

Stydím

Ohlížím

Však vím:

Nikdo nežije

 

Věčně

 

 

Zrána

 

Skáču bosou

Nohou rosou

Mysl třenou

(Z)rána zažívám

 

Stínů osou

Tvou osobou

Vítá slunce sad

 

Taveným okrem

Bakcha

 

Začal listopad

 

 

Ruch

 

Pstruh

Lape kruh

Topících se much

Kde malý

Rybář bůh

Bez předtuch

Hraje na strun duh

Sonáty bez noty

 

Zvučí na stráních

Samoty

 

 

Mysl není ve vlnění

 

Poklonu kyklopům

Skládalo by slunce

Když řasami přioděná

Vlna z přídě přihnala se

Se šepotem o stvoření

 

Nebýt lidí divadlo světa

Hrálo by na duhu

Liturgie do skal tištěné

Leč takto myslí nadmýchané

Kulisy lepí se na obzor

 

A místo pro mysl není

V šumění tohoto vlnění

 

 

Dcero Ifigénie

 

Lam srdce mé

Dcero Ifigénie

Vesla jak láme

Příboj v Aulidě

Hymnus Afroditě

Složím ti na klíně

Když luně v krajině

Přenecháš svůj stín

A mě zase

Svůj klín

 

 

Dosahování

 

Měl jsem sen

Že Kerberem zardousen

Zůstal jsem

Ležet u bran Hádovy

Říše

 

Než vydáš sten

Ze svých lásek změn

Jsi i nadále překvapen

Jabloní květy že

Padají tiše

 

 

Mlýn

 

Moře klape Je to mlýn

Ze skal mouku písku mele

Zaprášený mívá moře klín

Zdobené cukrem celé bělé

 

Cukr pěny nařasený

Ulpívá na rtech nahé ženy:

Kdybys pekařinka byla

V moři bys mě utopila

 

 

Malá

 

Tam někde v širém jitru

Dětství moje dlí

Nevinné oči malý vzdech

Štestí neštěstí

 

 

Sebetkadlec

 

Stav mysli

Náladu mou tká

Člunek pocitů

Nitěmi myšlenek

Proplouvá

 

Vzory na látce

S hodinami se mění

Až konečně šaty celé

Utkány jsou

Za kuropění

 

 

Smích z jabloně

 

Co vše bychom dali

Za jistotu

Že smrtí to nekončí

 

Jenže celé tajemství

Ba esence – lékořičná – bytí

Tkví v té nejistotě

 

S poznáním S vědomím

Dostali jsme i vědění

O naší smrtelnosti

 

S prvním okusením jablka

A s hanbou

 

Jen jako nevinné děti

Žijeme ještě věčně

Bez ponětí o smrti

 

Jak banální!

 

Když však jednou konečně prozříme

Když dospějeme

Když dospějeme

K hrůze ze své konečnosti

 

Pak opět – na kratičkou chvilku –

Zaslechneme zase

Ten hadí smích z ráje

 

 

Dvé děr

 

Krápe

Krev Kristova

Rudá

Blána Mariina

Zevnitř protržená

 

První bolest

Klene se k poslední

Oblouk lomený

Od narození

K utrpení

 

Dvé děr do těla světa

Nezcelených

 

 

Tahleta šepotá

 

Který to oblak odlétá

Do zimy dál od léta?

Je to ten šedý či béžový

Rozprostřený se slovy

O vzniku a o zániku?

S každého slova díků

 

Která peruť se to třepotá?

Tahleta nebo ta

Co šeď nebe moři nese

A umírá někde v lese

A zatímco se dny zkracují

Šest smyslů usíná ve sluji

 

Která to vlna šepotá?

Tahleta nebo ta

Co šeď nebe nese

A se šuměním v lese

Své tělo na pláž pokládá

Šerých rán balada

---