Bezbarvá, prázdná...nepochopená

Cítím prázdnotu,

svět je barevný, 

            ale já všechny barvy

spolkla do sebe...a tam někde

ve mmě

se změnily v jednobarevnou hmotu

bez barvy a

                     prázdnou.

Ztracena v lidských problémech, 

ztracena v citu,

chtění i nechtění...

radosti a smutnění....

Těším se na večer. Přijede pro mě můj kamarád z planetky, kam spolu jezdíme. Není odsud, ale je moc fajn. On mi rozumí. Na naší planetce je spousta lidí, jsou to lidé, co zemřeli. Hrajeme si na mráčcích a jíme banány z mraků. A všechno je barevný! Jsme děti a lítáme. Koulujeme se kousky mraků a pozorujeme hvězdy...na některé z nich občas zaletíme. Hvězda kousek od nás je celá ze skořice. Skořice všude kolem!.....

Necítím pochopení

ze strany přátel

a z mojí strany pro přátele.

Cítím prázdnotu

       divné cítit prázdno, že???

Život po životě, smrt za života

Snění a realita....

(Má planetka je daleko, poraď

jakými brýlemi uvidím Tvůj (dospělý)

svět.                                           Prosím.)