Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTestament posledních zbytků mého Já
Autor
Jan_Stanislav
V krvavé záři stromořadí kráčím sám stíny svých dní,
dívám se kupředu k pustinám mého posledního nádechu,
skrývám si poslední zbytky krásy světa do posledního výdechu,
nechávám duši, svou jedinou družku věrnou, nechávám jí snít.
Kráčím dál a vidím ohnivé kříže mých hříchů,
kráčím a odívám se do hábitů vzpomínek svých radostí.
Polykám trylky vůní a dýchám omanost světa,
Poslední své city věnuji Tobě, má K., Tobě Múzo, jenž jsi byla slastí mé poezie,
její lehkostí a zároveň opojností a ponesu trnovou korunu, že zřekl jsem se Tě na cestě mých posledních dní.
Vždy jsem Tě miloval ve tvářích žen, vždy jsem Tě objevoval v jejich očích, jejich hlubinách nádherných,
zda byla či nebyla láska, zda bylo či nebylo naplnění, lhostejno jest, já hledal krásu v krocích mých dní.
Obdivoval jsem jemnost Tvých dotyků, žárlil na netalent v mých verších, miloval jemnost Tvých dotyků,
nechával se zdrtit nádhernou lehkostí Tvých polibků a toužil v každičkém verši být s Tebou do sklonku svých dní.
Však v naplnění jsem se vždy zmýlil v ženách pozemských, vždy znovu a znovu Tě hledal,
však kde lesk očí zmizel pro básníka, kde již nikdo opěván být nechtěl, tam umíral jsem,
a vždy se modlil v Tvé znovuvzkříšení. Však já naplnil pohár trpělivosti Tvá sestry Fortuny
a nyní básník ve mně musí odejít. Tobě patří mé poslední myšlenky, tebe já miloval v každé z žen,
Tebe hledal v jejich radosti, Tebe cítil v jejich dotecích.
Má Múzo odpust mi mé hříchy, má Beatrix já hledal Tě však skončil jsem v Pekle,
a již nezakusím Tvých polibků v očistci Tvé přízně při dalším a dalším rozednění.
Má Můzo, má milovaná z nejdražších, Tobě kladu na oltář svého života květiny okamžiků mách posledních,
Má Lásko, má Lásko nejdražší, i tebe jsem miloval, by spalovala jsi mě a vždy v prach upadal,
však vždy jsem jako Fénix v rouše veršů dokázal vstát, však teď rozdrtil jsem astorn své Inteligence a v lilitu uspím svůj žal.
Má Můzo, Má Jedniná, má K., má Beatrix ... já s posledním Tvým plným polibkem odcházím ...
5 názorů
Jan_Stanislav
12. 11. 2012Když jsem to psal, opravdu jsem na tom nebyl moc dobre, byl jsem na tom hodne spatne. Stylizace to rozhodne neni.