Jen o co tu neběží...

Teď letím do vesmírných dálek

přemýšlím o pravdivosti pohádek

o reálnosti výmyslů

i o šestém svém smyslu

dívám se daleko a přitom blíž než se zdá

konám tak, jak radí mi duše má

cítím přítomnost vlastního stínu

a k nereálným věcem tíhnu

smysly mé jsou pochroumané

fantazie nad hmotou vládne

už necítím hranice

oba světy podobné si jsou velice

tak přemýšlím nad hrou tou

kam všude nás lidé zvou

a zámky jsou zamčené 

a výtahy tam nečinné

hranicemi

námi stvořenými

vše děje se, co dít se má

vše děje se, co dít se smí

tuhle pravdu ale nikdo nezná

tuhle pravdu ale nikdo neví

tam, kam se zvládnem podívat

tam, co hledáme neleží

tak dokážeme vnímat, jen o co tu neběží...