Z noci se bez našeho přičinění stává den...

Za oknem padají kusy z těla noci
přes lampy žíhají tmě černý vlas
snažím se pochopit, možná poznat věcí smysl
naštěstí spánek mně dopřeje konejšivých spás

Upadám do bdění, procitám do snů
neřídím myšlenek pohyby, směr ani cíl
nevím kde zůstat, ale odnikud nechci pryč
v těchto momentech bych snad i ublížil

S východem slunce neumím zacházet
chci jenom trochu ubrat z jeho slunce jasu
probouzím se do dne, snad spolu vyjdem
pro příští noc si vyšetřím víc denního času.