Co jediné mi připadá krásné

V kabátu tkaném z nenávisti,

v kleci z marnosti,

zavírám oči před celým světem,

je to bláznovství.

Nechci se dívat, co se děje

vlastně ani nevím proč,

sedávám na lůžku z beznaděje,

svět je jako kolotoč.

Hledím skrze mříže klece,

oči mám však zavřené,

mé myšlenky totiž přece

krásné jsou jako jediné!