Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Smutek a stáří, nadějě snad?

05. 01. 2002
0
0
884
Autor
frysh

Bolest v samotě, samota v bolesti,
totam je mládí, jsou pryč jeho neřesti.
Čas přišel a přimaloval vrásky,
přišel a změnil tě, už nemáš hnědé vlásky.
Jsi stará a opuštěná všemi,
jsi sama samotinká na Zemi.
Nikoho jsi neměla ráda,
i když chtěli tě milovat,
všem ukazovalas záda,
Teď tě nikdo nechce pochovat.
Jsi sama a pláčeš pro to málo,
pro toho jednoho,jeho milovat-to za to stálo.-
Slíbil že neodejde,pak se jednou nevrátil.
Nevědělas co se stalo-snad se někde neztratil?
Už nepřišel k tobě,byl lhostejný k slzám tvým,
už nepřikryl tvé tělo svým.
Zakázala jsis milovat-nechtělas bolest v duši.
Že teď budeš sama, o radosti chudší.
proč jsi jen zatrpkla a nechtěla se otevřít???
Na mě zanevřela, nechtěla se mnou žít.
zestárli bychom, obklopeni láskou,
proč jsi jen tehdy měla oči překryté páskou???
Byl bych tě miloval, víc než sám sebe,
pořád jen objímal, snesl modré z nebe.
Místo toho, oba osamělí,
ležíme každý na posteli,
ležíme a umíráme,
v samotě to nevnímáme.
Snad se spolu v Ráji sejdeme,
zalíbení v sobě najdeme.
Snad budeš konečně moje.
Krel
05. 01. 2002
Dát tip
hmmm....tak to mi přijde jako výkřik hodně zhrzeného milence...no nic, a hlavně nic proti tobě:-))

valerinka
05. 01. 2002
Dát tip
no nevim....pripada mi to takove libove....ale jinak v pohode...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru