Zimní radovánky

ZIMNÍ RADOVÁNKY

Chumelilo, znáte to… zima.

BRRR

Na zasněžené ploše si hrálo několik skupinek dětí. Dvě z nich stavěly sněhuláka.

Jeden se opravdu povedl. Ten druhý… NE.

Povedený se hrdě tyčil k světu. Tři koule, mrkev. No prostě jako živý.

Ten druhý – jako mrtvý. Taková bábovka s velkou pusou. Nebylo náhodou, že to byla skupinka zlých dětí, co ho postavila.

Tenhle sněhulák byl věru špatný. To usoudily i zlé děti a několika kopanci ho povalily.

Ale to neměly dělat!

Sněhulák jakoby zachraptěl, zakašlal, pak si prdnul a postavil se zpět do vertikální polohy.

Malí agresoři poodstoupili o několik kroků zpět.

Sněhulák se pomalu rozhlédl po okolí. Vyrazil ke druhému sněhulákovi. Pohledem změřil jeho míry a pak ho rozvážně – jako anakonda – spolknul.

Rázem se zdvojnásobil. Kanibalský úspěch mu dodal odvahy a chuti k jídlu. Nasměroval si to k nejbližší lavičce, na které pospával starý bezdomovec.

Spolknutí velkého sousta se opakovalo, jenže tentokrát to bylo mnohem rychlejší a vše bylo provedeno s větší chutí. Starého váguse zblajznul jako prd.

Po tomto nacucaném chodu sněhulákovi ale zákonitě stoupla hladina alkoholu ve sněhu. Omámen do té doby neznámou drogou snědl hned jedno malé dítě i se sáňkami.

S jídlem roste chuť, kór když spolknete bezďáka, co má alkohol snad i ve špíně za nehtama, a zajíte ho libovým děťátkem.

Opilej sněhulák do sebe začal ládovat vše, co mu přišlo do cesty. Polykal koše, křoví, lavičky, spící sídlištní tvory, odpadky… no prostě všechno, co nestihlo utéct.

Ale posuďte sami, co to asi udělá v žaludku čerstvě vylouplého a nezkušeného sněhuláka.

Pěknej maglajz – řekl bych až blivajz.

Sněhulákovi se začala točit horní koule, těžce se mu dýchalo, ztrácel rovnováhu a do toho všeho se mu jeho střední koule začala protáčet na opačnou stranu než koule horní. Myslel si, že se přidrží plotu, ale místo toho udělal několik neočekávaných úkroků do strany a svalil se do roští. (však to všichni známe)

Netrvalo dlouho a ze zlého sněhuláka se stal šampión poblijón této zimy. 

Pod tlakem z něho vytryskly kýble odpadků, sídlištního vybavení a vznikající biomasy.

Jako mořem vyvržená velryba a malé tuleňátko vypadaly v hromadě zvratků dvě lidské postavy o nestejné váze. 

Vyblité dítě bylo už po smrti... bezďák ne, ten přežije všechno. Ten byl jenom trochu zmatenej. Mocně zasmrděl, něco zamrmlal a zase usnul.

Děti hodné i zlé společně vzaly dítě mrtvé a odvezly ho na těch jeho sáňkách někam pryč.

A můžu vám říct, že jsem se celkem začal těšit, až přijde obleva.