Uvězněna mezi řekami

Nad rozpuštěnými vlasy teče řeka

plavou v ní ryby s křídly havranů

na ten den století už čeká

děvčátko smutných hnědých očí

co marně roní slzy do džbánu.

Za zídkou z červánků a růženínů

se skrývá trošku jiný svět

cihlově rudá vrba brání stínu

by dosáhl až do klokočí

utrhl jeho vonný bílý květ.

Dnes možná skřítkové jen vědí

že v prostřed zahrad stával kříž

v blátě je těžko hledat odpovědi

i příběh o zlatavých vrkočích

a smíchu, co zněl tam, co dnes je mříž.

Až jednou někdo sebere ty střípky

a porozumí slovům skrze staletí

snad vezme do své dlaň té smutné dívky

co náhrobek zasadí stom

a odpustí, by zlomil prokletí.