Ranní scéna

Na podlaze plné výstřižků z tvrdého papíru leží koláž naivní radosti, očekávání a touhy.

V rohu místnosti hrách a silueta druhého; hledí na ni, upřeně, nepřítomně, bez-sebe.

Čin je plný zoufalství a rozvaha je synonymum pro beznaděj.

Je ráno, devět hodin, nový den, který nesmyl strach toho včerejšího.

Úsměv konejší hlubokou vrásku, pod hrudníkem tlumený řev.

Strana dvě – vytrhnu ji, nevěřím jí… spolu s ní vytrhne se i strana úvodní.

Ty oči.