Když si báječnou ženskou....

trochu jsem to přepsal

Když si báječnou ženskou….

Toho rána jsem se probudil po včerejším mejdanu. Prvními vzpomínkami mě zkosila hanba. Stejně jak odér ženské vedle který jsem se probudil. Pomalu jsem vstal s postele a dal si ke snídani panáka, abych si to ráno trochu zpříjemnil. Co jsem do sebe nalil třetího, začal jsem cejtit svýho kamaráda v kalhotách. Napadlo mě tu ženskou probudit a ukázat jí, jak jsem i po ránu plně funkční chlap, párkrát jsem s ní zatřásl, ale ta coura se vůbec nechtěla vzbudit.

„Vzbuď se, ty štětko,“ ženská se akorát převalila na bok.

Dal jsem ještě panáka a už se mi ta coura pomalu začínala líbit. Už se dostávám do svýho stavu, proběhlo mi hlavou. Vykašlal jsem se na to a zmizel do krámu pro rohlíky. Cestou zpátky jsem se stavil ještě v nonstopu u Vietnamců, co mám dole pod bytem. Vzal jsem pár lahváčů a vrátil se domů. Otevřel jsem dveře a ta štětka už byla na nohách a vyžahla mi půlku vodky.

,,Co to sakra děláš?! Chlastáš mojí flašku.“

,,Bud´ v klidu, mám v báglu ještě krabicový víno“ a ukázala na svůj ošuntělej batoh.

„Kašlu ti na nějakýho krabicáka, chci svojí vodku .“

„Uklidni se mladej,“ utěšovala mě skoro mateřsky.

 V tu chvíli jsem na ni dostal chuť. Vzal jsem ji za tu její tlustou prdel a dal jí pusu. Nebyla to žádná kráska, měla rozteklý nohy, stehna se ji dřela o sebe a na to že se dlouho neholila tak byla docela odvaha, že na sobě měla sukni. Břicho měla vyvalený jak valach a v obličeji to taky nebylo o moc lepší. V duchu mě hned napadlo, že jsem musel bejt včera jak dělo.

„Dáš si snídani? Přinesl jsem nějaký rohlíky.“

Bez odpovědi se vrhla po rohlíkách, jako kdyby měsíc nejedla.

„Víš, já teď musím hodně jíst,“ řekla na vysvětlenou.

Tahle reakce mě dost znepokojila, ale snažil jsem se ji přejít bez povšimnutí.

„Dáme si panáka?“

Snažil jsem se ji opít, abych si s ní ještě užil, asi by to ani nebylo potřeba, ale byl jsem hodně nadrženej a nechtěl jsem nic ponechat náhodě.

„Klidně a pak bych ti ho mohla vykouřit," zašeptala mi překvapivě do ucha.

Sundal jsem kalhoty a vzal ho do ruky. Vrazil jsem jí ho do huby. Netrvalo to snad ani minutu a udělal jsem se. Ženská vypadala spokojeně, když jí teklo semeno po tváři, všechno spolykala, usmála se na mě a ještě s plnou pusou se rozloučila.

„Už musím, tak se tady měj.“

Musím říct, že mě ta rekce příjemně překvapila, užil jsem si a mohl se dospat, protože pochopila, že už tady nemá co dělat, napadá mě, že tahle ženská už asi ví, co má chlap rád. Ještě jsem otevřel dveře a zavolal na ni.

„Jak se jmenuješ? Uvidíme se ještě?“

Ženská se otočila a za chůze na mě křikla.

„Já jsem Jana a ještě si tě najdu, to se neboj.“

Sám pro sebe jsem si přemítal, co se to vlastně ten večer stalo? Po čase začínu sám se podezřívat, že mě ta holka, začala ležet v hlavě. Tome, prober se, tohle není nic pro tebe!! Uzavřel jsem si to sám v sobě. Seru na to dotáhnu tu vodku a jdu spát.

Druhý den jsem se probudil skoro v půlnoci a zamířil rovnou do baru, kde jsem se předchozí večer zrušil.

„Nazdar Karlíku," pozdravil jsem barmana.

Barman se na mě zašklebil a nalil mi vodku.

„Nevíš, co to bylo za ženskou, se kterou jsem včera odešel domu?“ Snažil jsem se od něj vyzvídat.

Barman si mě stáhnul stranou a jako starší bratr mi začal kázat.

„Tome, věř mi, tohle není nic pro tebe, dej od toho honem péro pryč.“

Kývnul jsem hlavou, ale vůbec nechápu co se tady děje, dopil jsem vodku a jdu výjimečně domů za střízliva.

Ještě jsem se trochu prošel po městě, abych si vyčistil hlavu, domů jsem dorazil až dost pozdě k ránu. Trvalo to asi tak tejden, kdy jsem nebyl schopnej se ani pořádně ožrat a trochu si vyčistit hlavu. Až jednoho večera kdy jsem se vracel do bytu, zaslechl jsem hlas:

„Tome? ‘‘ Otočil jsem se a hned poznal Janu.

„Zastesklo se mi po tobě, chlape,‘‘ pokračovala dál.

„Myslel jsem, že už se neukážeš, ale jsem rád, že si tady!‘‘

Vzal jsem ji k sobě do 4. Patra do bytu.

„Dáš si panáka?“ a lil jí vodku, aniž bych čekal na odpověď.

„Tome, já teď nepiju!‘‘

Tahle reakce mě dost překvapila, ale dělal jsem jako, že nic a kopnul do sebe i její příděl. Hned co jsem to udělal, přitiskla se ke mně a vrazila mi jazyk do pusy, měl jsem ho snad až v patě, to je jazyk, co to ta ženská má za macka, pomyslel jsem si. Hodil jsem Janu do postele a pomalu jí začal sundávat hadry.

„Okamžitě toho nech Tomáši!!“ Byl jsem jako opařenej takovou reakci.

„Copak ty mě nechceš? Tak proč jsi sem sakra přišla?“

„Promiň, ale mám svoje dny, dneska to nepůjde,“ pousmála se a rozepla mi kalhoty.

Vzala mi kamaráda z kalhot a vrazila si ho do tý obrovský huby. Byl jsem jako v nebi, kouřit jako Jana snad neuměla žádná holka na světě. Uměla to s pérem, jako kdyby ho měla v ruce každej den.

Když mě vypila, zvážnila na výraze a řekla:

„Tome, musíme si promluvit.“

„Poslouchám,“ odpověděl jsem ještě v euforii z předchozí kuřby.

„Jsem těhotná“ vybalila na mě úplně bez přípravy.

„Cože?“ Zaječel jsem jak to jen šlo.

„To přece není možný, vždyť jsme spolu nespaly, ty jedna krávo!“

„Omyl chlapečku, ta noc, na kterou si údajně nepamatuješ, ses do mě nejmíň třikrát udělal.“

Dal jsem jí facku.

„To přece není moje, ty jedna štětko.“

Jana se na mě jen škodolibě smála.

„To víš, že to není tvoje, ale na tom teď přece nezáleží, pravej viník je teď někde na druhym konci světa a já na to nechci zůstat sama.“

Vyhodil jsem tu krávu ven a na odchod ji ještě jednou pořádně praštil.

„To ti neprojde, jsi v tom pořádně namočenej, ty jeden parchante.“ Zaburácela na mě svým mohutným hlasem.

„Seru na tebe ty jedna špíno,“ rozloučil jsem se a zabouchnul dveře.

Trvalo ještě několik dní a flašek vodky než mě přešel vztek a na celej incident jsem zapomněl. Asi tak za měsíc se vracím z jednoho mejdanu domů, měl jsem dost problémů s vlastním tělem, že už mi nezbývala energie koukat po světovejch stranách. Kousek od bytu už jsem toho, ale mohl litovat. Zaslechl jsem známý hlas.

„To je ten šmejd!“ Hned jsem pochopil, komu patří.

„Nazdar ty couro.“ Pozdravil jsem Janu co nejuctivěji, jak mi jen dovoloval můj aktuální stav.

„Nech, si to, ty jeden hulváte,“ odvrátila nasraně ona.

„Tohle je můj kolega z práce.“ Ukázala na cikána, co stála vedle ní.

Byl jsem jak dělo, ale ten chlap mi někoho hrozně připomínal a nedalo mi než se nezeptat.

„Kámo, nemáš ségru, která tancuje?“ Myslel jsem u tyče, ale to už jsem si říct nedovolil.

Na místo odpovědi jsem dostal pěstí.

„Co to, kurva, děláš, ty jeden šašku?“ zařval jsem na něj.

„Poslouchej mě, ty posero! Moje kamarádka je těhotná, a jestli to ty svině nevezmeš na sebe, tak tady Jana nahlásí, že si ji znásilnil, co ty na to?“

„Di do prdele ty jeden zmrde,“ řekl jsem naprosto nebojácně.

Chlap se evidentně naštval a dal mi další pěst.

„Cože ty seš rasista, co znásilňuje ženský? To ti v tomhle světě neprojde. Poslouchej mě ještě jednou. Bud si Janu vezmeš a budeš s ní žít, nebo budeš platit alimenty, až se posereš!!“

Tahle výhružka mu už asi stačila, takže se oba sbalili a odtáhli pryč. Měl jsem co dělat abych se postavil na nohy. Po nějaký době se to naštěstí povedlo, a tak jsem konečně mohl jít spát.

Druhej den jsem šel ráno po městě. Kde, na mě vyskočili dva starší policajti.

„Tomáš Marný?“ překvapili mě svojí otázkou.

 „Aaano, jsem, “ nesměle odpovídám.

„Půjdete s námi, pane Marný,“ bez odporu jsem si sedl k nim do auta, kterým mě vzali na stanici.

Dva policajti mě odvedli do místnosti, kde začal můj výslech.

„Tak pane Marný, jste v tom až po uši. Máme tady na vás rasismus, znásilnění a ublížení na zdraví příslušníkovi rasové menšiny.“ Vybalil na mě policajt.

„Ale pane,…“tak dost přerušil mě policajt.

„ Ta holka mě něčím sjela a pak….“ Snažil jsem se pokračovat ve vysvětlování.

„ Drž hubu, ty jeden zmrde! Nezajímá mě nějaká pravda. Co si asi myslíš, že bych s pravdou asi tak dělal? Chlape, jsi v hnoji. Máš dvě možnosti, buď půjdeš sedět na pěknejch pár let, nebo si tu holku vezmeš a budeš z toho venku.“

Nechápavě na něj koukám, jestli to myslí vážně, nebo jestli se konečně probudím z toho snu.

„Moc nekoukej, teď vypadni a zejtra mi přijď říct, jak ses rozhodnul“.

Toho večera jsem se hrozně opil a ještě v noci jsem zašel na služebnu. Překvapivě tam byl ještě pořád ten starej policajt jako ráno.

„Pane strážmistře,“ oslovil jsem policajta.

„Poslouchám, chlapče, věděl jsem, že budeš brzo zpátky.“

„Chtěl bych se přiznat k otcovství s tou dotyčnou osobou,“ vylezlo ze mě.

,,Výborně chlapče, rozhodnul si se, jako chlap! Jsem rád, že budeme jedna rodina.“

Udiveně jsem na něho zůstal civět

„Cože jedna rodina, jak to myslíte?!“

„Jana je moje dcera, můžeš mi říkat tati!“

Tomáš Marný

 

 

 

---