Najednou

 

A najednou máš

      takovej strašně divnej pocit

Jako když třeba sedíš celej den na gauči

          a přemýšlíš, proč jsi ještě neodešel,

                    proč jsi se nezvedl a nic jsi neudělal

Nebo třeba když se ti točí hlava 

     až z toho spadneš na zem,

                    ale ty nevíš proč a kam

Nebo třeba jako když necítíš tep svýho srdce, 

                    co ještě před minutou splašeně bilo

                                        a odbila čtvrtá a zase si zůstal sám...

---

A najednou vůbec nevíš, kudy kam.

---

Jako třeba když řešíš příklad z matiky

        a vyjde ti, jenže ty víš, 

                    že takhle prostě nevychází a přesto je dobře

Nebo třeba když koukáš na nebe

             a na zádech cítíš křídla a na noze kouli

Chtěl bys lítat, ale ono to nějak nejde

A pak taky zjistíš, že křídla sis zlomil

To je potom těžký.

 

Taky je to pocit, jako by ti bylo už sto let

Říkáš si, že takhle to nejde,

          že už nebudeš pít ani kouřit 

                        a třeba ani pracovat...!

Jenže, holenku, doba je zlá!

 

Každý, co to někdy někam dotáhl

ti tohle dosvědčí - 

-- doba je zlá - koukej radši koukat,

neflákej se kolem a nedělej, že děláš --

Však mi to všichni dobře známe!

 

Jo, je to divnej pocit

              my padavky se z něj občas rozbrečíme

                     a je nám jedno, kde zrovna jsme

A pak slyšíme, že s náma něco není v pořádku,

      ale kdo ví, takový chudinci,

              ti přece nejsou v pořádku nikdy,

                                                  jestli ona nebude třeba.. emo!?

 

A najednou máš 

              takovej strašně divnej pocit

Jako když sedíš na louce a koukáš na nebe

Pořád si říkáš, že jsi se měl zvednout

                 a je ti zima a chtěl bys někam jít,

                    ale ono to prostě nějak nejde.

A pořád taky musíš myslet na to,

        jak tam nahoře už asi spí 

                    a že tyhle už nic nebolí

A chtěl bys letět za nima,

              ale vůbec nevíš proč.

---