Scarlett Flame - Prolog

Jistě je na světe spousty lidí, kteří jsou poněkuď... zvláštní, se zvláštní rodinou, divnýmy „zvyky“ a poněkuď vyšinutým stylem oblékání, jistě. Ale šestnáctileté Scarlett to tak vážně nepřijde. Najít spřízněnou duši a snad i fajn kluka je pro ní tak trochu... nesplnitelné. Lidé okolo ní se pořád smějí, mají radost a užívají si života. Scarlett možná také, ale uvnitř ví, že je to jen přetvářka.

 

***

 

„Hele, Scarlett má zas záchavat, nebo tak něco,“ posmívá se Katty. „Hele, a to Vám došlo až teď?“ opáčí nasraně Scarlett. Tohle jí už vážně štve, je to tak pořád. Nikdo ji nerozumí, ani její hodně dobrá kamarádka. Po Maddy se jí stýskalo hodně. I když jí mohla prakticky kdykoli vidět, cítila, že je jí stále víc a víc cizí.

A od té doby, co se její máma rozešla s Tamtím, bylo všechno tak... tak jiné.  Nikdo jí nerozuměl, a neměla nikoho, komu by to mohla říci, komu by se mohla svěřit. Měla podělanej život a aby toho nebylo málo: Bála se toho co bude dál. Co bude až... až prostě cokoli. Bála se už jen toho slova Budocnost. Ano, tajemno měla sice ráda, ale budoucnost pro ni byla strašidelná, a po tom, co všechno prožila...

Má toho moc. Tedy ostatně... jako vždy.