Scarlett Flame - Kapitola druhá

Byla asi tak půlnoc. Zase jsem si něco čmárala do toho mýho bloku, jsem naivní. Neumím kreslit, tak o co mi jde?

Tak jo, fajn. Možná mi pár lidí obrázky pochválilo, ale to je jenom Tím, že ty krávy od nás neumí kreslit ABSOLUTNĚ nic.

 

Plam mě zase uklidnil, ještě, že ho mám!

Samozřejmě, že je zase velká přestávka, samozřejmě, že sedím zase sama u okna apozoruju ten posranej déšť, dívám se, jak dopadá na zem, jak je z toho břečka... Nebude se mi chtít ven. Nebude se mi chtít zůstat ve škole. Zase to skončí čmáráním do sešitu, jo.

 

"Mami, spíš?"

"Hmch?"

"Už nic, jdu si kreslit..."

"Hmmmmm."

"Dobrou..."

"Díky." řekne rozespalá, opět.

Nevim, je to na hovno. Jsem pořád bez nálady a něco si čmárám. Jo, já vím, ve škole se občas zasměju těm vtipům, ale... Ale! Tohle není život, věčná deprese. Chtěla bych skončit. Jednosuše to ukončit, hned.

 

Koukám na telku. Jo, zase nic nedávají.

Čumím do zdi. Něco čmárám do sešitu. Jedním uchem poslouchám telku. Myslím, že mi slzí oko. Ne, já vzlykám, aha.

Tohle je můj život bejby.