modrá knížka - 1/2 stránka

zdravím všechny, píši po několika letech a trochu mne zajímali reakce, odezvy apod... Je to spíše spontánní kousek v averzi dané situace vyplývající ze skutečnosti jistého konstatovaní vnitřního pocitu beznaděje prázdné slánky a touhy zapálit si cigáro a utéct vysoko do zasněžených hor a pomalu umrznout nad zjištěnou skutečností, nabyté v zlosti. Lásku a ohranou pásku mi neberte. Poezie nesporně proputovala další stovkou let, to ale neznamená, že ve své podstatě nezůstává stále stejná a stejně jako láska, se stále rozvíjí, umírá, opakuje se a učí znovu a znovu a stejně jako lidé, se vrací a vzpomíná (aréna???)