lezecká...

Promýšlíš si každý další pohyb... každý, který by mohl být  zároveň i Tvůj poslední, kdyby byl chybný... Malé zaváhání - na něj není čas. Vše uváženě, s rozvahou, tak jako pokaždé.

„Jdu!“
„Jistím!“

Není to poprvé co spolu vy dva lezete... Vyrůstali jste u dědy -  v kraji skal, ovcí a frgálů a často hledali skály, které ani nejsou na mapě. Mladší bráška. Občas nevíš, jak to mezi vámi je, ale přes to všechno mu důvěřuješ.

„Dober!“

K dosažení vrcholu zbývá jen pár metrů...  "Víš, skončit pět metrů pod vrcholem je jako kdyby nebylo vylezeno nic..." řekl jsi mi, usmál se a dal  pusu na tvář. "Prosím, buď na sebe opatrný..."  Naposled se za mnou ohlédneš. Naposled…

"Ještě pět metrů!"
 
Nad Tebou letící ptáci, oblaka a slunce,
pod Tebou jen kámen, koruny plačicích bříz a s nimi mé srdce.
 
 Rozpažené ruce se na křídla nezmění.
 
"Prosím, buď na sebe opatrný... "